Den jedenáctý - Nagasaki

Spánek probíhal docela v pohodě, totálně propocené prostěradlo beru už jako standard. Naštěstí na pokoji máme extra prostěradla, asi přesně z tohoto důvodu. Staff myslí na všechno. Budík na 9:00, sprcha, posbírat věci a vypadnout. Dnes podle plánu jedeme do Nagaski. Dát tohle město beru jako povinnost. Akorát je dost mimo všechny hlavní trasy Shinkansenů. Z Hakaty jsou to 2 hodiny nejrychlejším obyč vlakem, takže asi nejlepší příležitost, co máme. Přesunuli jsme se na JR Hakata station a já nechal Googla vyhledat nejrychlejší vlak. Odjezd má asi za 5 minut, tak jsme vynechali všechny obvyklé nákupy a podobně, protože tenhle tam bude už za 2 hodiny, což je super. Neztráceli jsme ani čas rezervací lístků, ale šli rovnou na platformu, vlak už tam stál.

Bohužel všechny nápisy v Kanji, tak se ptám přítomných policajtů, jestli je tam non-reserved car. Btw, oba to byli dost staří páni, odhaduju tak 60+ a poprvé jsem viděl, že měli zbraně. Přesný typ vám neřeknu, protože je měli v plných pouzdrech. Asi si tu jako policista musíte možnost nosit zbraň zasloužit. Vlezli jsme tedy do vlaku, je to limited express Kagome. Okamžitě mě zarazil hrozně zazobaný vnitřek vlaku. Dřevěná podlaha, kožené sedačky - tohle musí být ten Green Car, na který Rail Pass neplatí. Ok, jdeme do dalších vozů, všude stejné. Nemám z toho dobrý pocit. Nakonec si teda sedáme v tom non-reserved voze a prostě se uvidí. Já si pročetl podmínky rail passu, tam píšou, že platí pro všechny vlasky, vyjma Shinkansen expresu Nozomi a Mizuho a všech Green Carů. Takže, dle mého nejlepšího vědomí a svědomí je to OK. Chvíle napětí, prochází průvodčí, kontroluje každému lístky. My mu ukazujeme rail passy, on se akorát ptá kam jedeme, pohodička. Takže na rail pass se projedete i takovými zazob vlaky, super. Takže chillout, čeká nás další hodina a půl cesty, vytahuju nouťas a píšu.

Z poklidu při psaní mě ruší můj mateřský jazyk, který ale nepochází od Xsofta. Okamžitě trnu, Xsoft taky - z poklidného pokecu, kdy jsme řešili, co podniknout v Nagasaki a podobně se stává hrobové ticho. Ano nastoupili dva Češi, starší chlap se ženskou, samozřejmě si sedají hned za nás. My s Xsoftem nahazujeme kompletně tichý režim, kdy si veškeré zprávy posíláme přes telefon a přitom sedíme 0,5m od sebe. OK, takže příští hodina bude velmi tichá. Jenom posloucháme jejich řeči, aniž by oni věděli, že tomu někdo rozumí. Venku dost prší - chlap je samozřejmě expert na všechno. "To je konec světa, jak tady leje z konve". Nebo: "Hrozně se jim drží voda v těch polích, asi z toho deště" (ne, tady spousta věcí doslova plave ve vodě). Čím víc jsme se blížili našemu cíli, tím víc mi přišlo, že zlepšují svoje manýry. Nahrávám si celý vnitřek vlaku úplně okatě na videokameru. Všechno si fotím samozřejmě s bleskem. Zatarasím celou uličku svýma báglama, že i průvodčí se musí dovolit, zda ho laskavě pustí projít. Na jejich obranu - v tomhle vlaku jsou schránky nad hlavami dost malé. Ono to bylo stále lepší a lepší - necestovali ve dvou, ale kompletní skupinka 5, která za chvíli dorazila. Stáli všichni kolem nás a hrozně nahlas řešili každou ***ovinu , šustili taškama a já nevím co. Ale dařilo se nám s Xsoftem držet poker face a myslím si, že neměli tucha, kdo to s nimi jede. Já jsem pak potřeboval na WC a neuvědomil si, že sedíme v posledním voze. Takže jsem poprvé šel špatným směrem, přes uličku zakempenou jejich krosnami. Na což mi tam ženská odvětila: "Kam jdeš, prosímtě?". To jsem trochu zatrnul, ale rychle se probral, řekl "Sorry", otočil se a šel správným směrem. Samozřejmě čeko-style, na všechny mluvíme pouze tak, jak nám zobák narost. Úplnej vrchol potom bylo, když si dědek za mnou sedal. Nezapomenul se celou svojí vahou opřít o moje sedadlo, čímž mi ho sklopil o slušnou část dolů. Až se panstvo usadil, tak ho pustil a tím mě katapultoval zpátky do původní polohy, aniž by cokoliv řekl, sorry, něco. Idiot. Naštestí jeli až do konečné stanice, Nagasaki - já jsem koukal na Google a všechny zajímavé věci byly o jednu dřív. Takže si asi umíte představit, jak moc rád jsem vysednul z toho vlaku.

Ještě před vysednutím jsem ale velmi prakticky zjistil, proč mají Shinkanseny přetlakovanou kabinu, jako letadlo. My jedeme normálním vlakem, který si to dává tak 130 km/h. A před Nagasaki je dost tunelů - v každém vám dost nepříjemně zalehne v uších. No, a teď si představte to samé při 300 km/h. Takže přetlakovaná kabina je nutnost.

Vylezli jsme na Urakami Station (velikost stanice - mikro), počasí se zdálo OK, takže já zatím žádný deštník neřešil. Vyrazil jsem severně na velkou zelenou plochu na mapě, Xsoft si šel kutat deštník. Ono se po chvilce ukázalo, že to není onen Peace Park, kam chci jet, ale prostě baseballové hřistě a bežecká dráha. Bohužel začínalo pršet dost i na mě, takže si jdu do FamilyMartu koupit deštník. Japonka u kasy se velice snaží a říká si o "six handryd najnty jen", na což ji říkám "Very good english", ona se zasměje, poděkuje a ukloní se. Něčím jsem si náladu po Českém "zážitku" spravit musel, že.

Epicentrum

Takže jdeme do Peace parku, tam je hromada soch od opravdu velkého množství zemí. Turci, Bulhaři, Poláci ... i my (ještě teda jako ČSFR). Přestože pořád dost prší, tak prolézám všechny lokace a fotím. Celkem to bylo asi tak na hodinu. Na suchém místě koukám na weather radar - to nejhorší ještě asi přijde. Takže dál je v plánu muzeum. Ačkoliv já muzea k těmto událostem moc nemusím (v Hiroshimě jsem byl mockrát, ve zdejším muzeu ale jenom jednou), tak je tam sucho a bylo by hodně špatné být tady a nedat muzeum. Zase jsem zaslechl češtinu a po větě "No, tady to někde bouchlo" jsem hooodně zrychlil krok a velice rychle se vytratil.

Věnování od Poláků

Věnování od nás

V muzeu se nesmělo vůbec fotit a jeho obsah ponechám bez komentáře - kdo nějaký chce, ať si najde můj první článek z Hiroshimy v roce 2012 tady. Strávil jsem tam asi 2 hodiny a stálo 200 yenů. Počasí stále stejné, takže jsem se šel zašít do nějakého podchodu psát tyhle řádky, než dorazí Xsoft. Ten poslal akorát zprávu, že naši čeští nemesis jsou nám opět v patách. Ono už tady stejně není co dělat, původně jsme chtěli dát Battleship Island (natáčel se tam kus nějakého Bonda), ale v tomhle počasí vážně ne. Takže jsme šli zpátky na station, že jedeme do Hakaty. Koukám na Google a stejný expres, jakým jsme přijeli jede zpátky za 3 minuty. To je super, to nemůžou stihnout :-). Ve vlaku už pak byl japonský klid a ticho a já mohl psát tohle. Trochu mi z toho deště navlhnul pas a railpass, ale snad nic vážného :-).

Dojeli jsme v poklidu zpátky do Hakaty. Počasí vypadalo OK, zataženo, ale nepršelo. Já jsem šel zpátky na hotel vyházet binec z báglu a trochu usušit věci. Třeba dneska jsem s sebou tahal mikinu a není vůbec potřeba. I v tom dešti je třeba 20C a potíte se jako normálně. Taky jsem se hnedka vysprchoval. A vzhůru zpátky do Yodobashi Hakata, kde je úplně všechno, co potřebuju. Akorát zase prší - na zítřek už vypadá prognóza OK, takže doufám, že jsme si špatné počasí dnesku už vyžrali. Mám docela hlad, poslední dva dny jsem jel v podstatě jenom na sušeném mase a nudlích. Takže jsem měl chuť na něco vyšší kvality - místní sushi samozřejmě. Možná si pamatujete, jak jsem včera psal o přetechnizovaném running sushi, co jsem tam viděl a nešel tam kvůli tomu. Tak to byla velká chyba - dneska jsem ho zkusil a je úplně super.

Máte před sebou touchscreen a na tom si vybíráte věci - jde to přehodit i do English. Objednávku potom odešlete a doslova během pár desítek sekund k vám přijede vozík s objednávkou. Akorát pití roznáší ručne obsluha, asi by to moc nedávalo akceleraci a brždění. A ceny nejsou špatné - já se nadlábl úplně královsky za ~700 JPY. Tady jsem to celé natočil na video, žádný střih, akorát mobil moc nechtěl ostřit: https://youtu.be/TJdzWeNYKUc. Napapanej jsem šel za Xsoftem něco zahrát do heren. Nakonec jsem trochu pohrotil i DDR a končil u dost těžkých věcí - není důvod to nedělat, když hostel a sprcha je prakticky za rokem.

Dnešek byl tedy ve finále dost mixlý. Je škoda, že v Nagasaki nevyšlo lepší počasí na nějaké větší zkoumání. Nálada po výlezu z muzea je taky všelijaká. A hroznej pocit ostudy z toho, co s námi jelo v prvním vlaku. Ale zpátky v Hakatě zase všechno OK. Takže vlastně OK :-). A sorry za tak málo fotek, ono mám fotky hromady soch, ale jinak nic víc. Nakonec jsme tam kvůli počasí strávili méně času, než bych chtěl.