Vlezl jsem do metra a vydal se na cestu. Jelikož jsem jel sám, tak jsem si nahodil hudbičku, sledoval výhledy z okna a vůbec si to celé užíval. Občas jsem checknul mapu, že jedu tím směrem co mám. Vlak se postupně naplnil lidma, prakticky všichni měli velké kufry, OK. Asi po 10 minutách jsem znova kouknul do mapy a ztuhl mi úsměv. Ten vlak uhnul a jede na letiště Haneda :-))). Na mezinárodním terminále zcela podle očekávání skoro všichni vystoupili, ale já ještě nechci pryč, předevčirem jsem teprv přijel :-). Kdyby někdo nevěřil, tak tady mám hezkou fotečku.
Ne, tam dnes nechci
Easy
Dojel jsem na domestic terminal a bez většího přemýšlení vlezl do vlaku, který jel obráceným směrem. Rychlá konzultace map (které opět v klidu tvrdily remain on board) mi potvrdila, že musím vylézt na Keikyu Kamata (btw. kousek odtud byl náš poslední hotel při posledním výletu) a tam switchnout vlaky. Na místě jsem se radši zeptal zřízence svoji master-level japonštinou: "denšá Yokosukachuo ?", jestli tady pojede ten vlak a ten mi řekl "OK, Limited express", takže jsem počkal cca 5 minut, protože ono to ještě je cca 30 stanic a lokálkou, která staví všude se mi opravdu zevlit další hodinu nechtělo. Takže ponaučení je jednoduché - Google je fajn na hledání trasy, ale vždycky ve vlaku koukejte, kam jede dál. Většina vlaků ukazuje to info na monitorech nad dveřmi a cykluje Kanji/Romanji (fonetický přepis ganji v latince). No a když necykluje, tak jste tak trochu v háji a můžete rozpoznávat symboly :-).
Tenhle vlak už jel, kam jsem očekával a dokonce tam byl dřiv, než odhadoval Google. Takže další ponaučení je si radši počkat na nějaký express, než nasednout do první lokálky, co přijede. Ale vyplatí se to jenom pro delší trasy a nesmíte jet do nějakého vidlákova (což asi nehrozí, akorát tam můžete mít ubytko). Ze stanice Yokosukachuo to byl už jenom asi 1km pěšky do Mikasa parku. Když jsem konečne zahlédnul komíny té lodě, tak jsem se mi trochu ulevilo, protože na mapě žádná Battleship Mikasa nebyla, jenom Mikasa park, ale samozřejmě, že v tom parku by měla být i ta loď, že. Ten park byl sám o sobě moc fajn, všechno perfektně upravené, okolo fontánky atd. Takže jsem nikam nespěchal a prolezl ten park důkladně, než jsem vstoupil na palubu Mikasy.
Na lodi máte oficiálně výběr ze dvou tours, krátký (30 min) a dlouhý (60 min). Ale je to jenom doporučení a můžete si tam zevlit, klidně se i vracet a podobně, jak se vám zlíbí. Já jsem si dal ten delší oficiální tour a pak jsem náhodně prolézal zapomenuté části. Bylo to super, od vysílačky, přes obsluhu děl, můstek, bojový můstek a já ještě nevím co. Dost věcí tam bylo popsaných i anglicky, samozřejmě tam ale byly i místnosti a videa jenom v japonštině. Tu loď koupili Japonci od Britů někdy na začátku 19. století, protože v tu dobu ještě nedokázali stavět moc dobře svoje. Bojovala s Rusy a je to prý jedno z největších námořních vítězství vůbec. Na tomto místě je od roku 1926, přestože měla být po druhé světové válce sešrotována, tak si Japonci vyjednali vyjímku z hlediska historické důležitosti. Byla ale dle dohody odzbrojena a odstrojena, ale postupem času bylo všechno její vybavení zreplikováno a zrestaurováno. Jelikož byla vždy vlajkovou lodí námořnictva, tak je vybavena i opravdu honosnou admirálskou kajutou na zádi, má tam i svůj vlastní vyhlídkový balkónek. No, však koukněte na fotky.
Trochu škoda je, že nebylo přístupné ubytování mužstva na -2. palubě, ale co říkali ve videu Wargamingu (ze kterého jsem se o té lodi dozvěděl, btw), tak je to hrozně klaustro. Ono i ta -1 paluba je dost stísněná a kolikrát jsem boural hlavou do věcí na stropě. Po vystoupání zpátky na palubu jsem si všiml, že z Tokyjské zátoky vyplouvá tanker z plynem. Je to loď s takovými velkými koulemi, ve kterých se to vozí, nikdy v životě jsem to na vlastní oči neviděl, tak hnedka zuřivě fotím. No, za dalších 10 minut jel další :-)).
Mikasa se mi moc líbila a nakonec jsem na lodi strávil něco kolem 3 hodin. Po vystoupení ven jsem ještě chvíli pozevloval v parku a pak přemýšlel, co dál s časem v tento den. Bylo něco kolem 15 hodin, takže jsem se ještě rozhodl stavit v Yokohamě na místním obřím ruském kole. Cesta proběhla bez problémů a já jsem potom zjistil, že tam je celý lunapark, což mě osobně moc netáhne. Ale když už tam jsem, tak jsem se tím kolem projel. Výhledy fajn, ale tak vysoké jako Skytree to není. Taky moc nebylo vidět nicmoc z Tokya, protože nebyla moc dobrá viditelnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat