středa 18. května 2016

Den devatenáctý - Kobe a okolí

Tak Hotel Chuo pro mě úplně TOP není, protože v noci je tam docela pořád provoz na chodbě a přes papundeklové dveře je všechno slyšet. Naštěstí mám od Xsofta špunty do uší a jsem připraven - s nimi už žádný problém. Vstal jsem někdy v 8 ráno a početl si o zážitcích Ithil a Xsofta v jižní Koreji. Pak jsem vytáhl z ledničky krásně vychlazené pitivo a cca v 8:45 vyrazil ven. Na dnešek je předpověd luxusní - 25C a jasno. Našel jsem si spojení do Earthquake muzea - JR stanice je odsud asi 200m, potom přes Osaka loop line do hlavního nádraží Osaka (tam Shinkanseny nejezdí, ty mají vlastní stanici Shin-Osaka) a potom asi půl hodiny do stanice Nada, potom kilák pěšky k muzeu.

Cesta proběhla bez zádrhelů, dokonce mám i natočený kus cesty zepředu vlaku - je to takový typ, kde řidič sedí kousek bokem a dá se čučet přímo dopředu. Ono za řidičem nejprve přistoupili 2 JR údržbáři a jeli s ním pár stanic, ale potom šli pryč a já mohl točit. Akorát phone se nějak pobláznil - video je vzhůru nohama a já ho bez Flashe na youtube nedokážu otočit. Takže zatím bez videa. Na místě jsem si na snídani tipnul rýžový trojhránek a byl trochu horší chuti. Ale dal jsem ho celý.

The Cube

Muzeum k zemětřesení je v opravdu hezké budově, taková skleněná kostka, která obklopuje betonovou budovu uvnitř. Kolem je mělká vodní plocha - to je tady u hodně budov, příjemně to zvlhčuje vzduch okolo a vypadá to moc hezky. Po vstupu dovnitř okamžitě hrozný randál - jsou tu asi 4 třídy ze základní školy na exkurzi. Kupuju si lístek a dovídám se systém - další tour je asi za 10 minut. Výtah vás vyveze do 4F a vy potom sestupujete muzeem dolů. Dokonce jdete nadchodem i do vedlejší budovy - ta je Ústavu pro zotavení z katastrof (původně jsem chtěl napsat prevenci, ale na takovéhle věci žádná neexistuje). První na pořadu je dramatická rekonstrukce otřesů z toho osudného dne 17.01.1995 z různých městských částí, vlaků i aut (asi 10 minut). Pak jdete jakože troskami, různě kolem vás hoří ohně a jiskří zničené rozvody (to tam některé holky z té ZŠ dost ječely). Následuje asi 20 minutový film, který vypráví přeživší dívka z toho zemětřesení. Bylo ji v tu dobu 15 let a trosky zabily její starší sestru, která ležela vedle ní - je to hlavně o průběhu událostí po zemětřesení, o obnově města a ponaučení se z něj. Dali mi průvodce, takže jsem to měl v English, zas tak dobře japonštinu nedávám. Následovala místnost se vzpomínkami přeživších a hromady fotek. Tady měli k půjčení taky průvodce, ale druhá možnost se mi líbila mnohem víc. Svým smartphonem se připojíte na jejich wifi, tam mají velice pěknou webovku, kam akorát zadáte číslo exponátu a ono vám to napíše ve zvoleném jazyce. Nemusí se nic instalovat - super. Všechny třídy ZŠ se mezitím přehnaly dál, takže tam už byl klid. Ještě než jsem přejel dolů mě zastavila místní pracovnice a velice slušnou angličtinou se mě ptala, odkud jsem a tak podobně. Dali jsme se docela do řeči, říkám jí odkud jsem, a že jsem tady potřetí, co všechno jsem už projel, klasika. Ona se zase ptala, jestli jsem už zažil zemětřesení, tak říkám, že za včerejšek a předvčerejšek dvě :-). Nakonec přišla řec na Yakushimu a Hayao Miyazakiho - moc dobře věděla, o co jde. Každý ho tady zná, je to takový Miloš Forman pro Japonsko.

Dost jsem litoval, že s sebou nemám českou minci jako dárek - nechal jsem je na pokoji při včerejším čištění krosny a baťohu. Takže jsme se rozloučili a já frčel dál dolů. 2F bylo ve tématu minimalizace následků, tedy jak stavět budovy aby byly odolně proti živlům. Byla tam hromada různých pokusů a demonstrací, akorát že už tam nikdo nebyl a všechno bylo v japonštině :-(. Takže jsem prošel dál, tam bylo info o katastrofách v Japonsku i ve světě. Všemi protězovaný simulátor zemětřesení jsem nenašel, ale určitě tam někde je. Úplně dole je klasicky museum shop který je dost prakticky zaměřený - mají tam třeba baterky na kličku, nouzové deky a podobně. Celkově se mi muzeum líbilo, akorát ty patra níže mají prakticky minimum infa v latince, možná tak nadpisy.

Voda okolo

Srovnání velikostí a epicenter zemětřesení v 1995 a 2011

Cestou z muzea jsem šel stejnou cestou jako tam a tedy prošel kolem stejné pokroucené masy betonu, kterou jsem minul už na cestě tam. Bylo mi jasné, že je to nějaký pozůstatek zemětřesení, ale až teď mi došlo, co přesně to je. Ono když si to zemětřesení dáte vyhledat v Googlu, tak prakticky první obrázek, který vám vypadne je expressway (to je taková ta dálnice, která je zvednutá na pilotech nad okolní úroveň), která je povalená na boku - konkrétně to povalilo asi 650m dlouhý úsek. No a tady přesně jeden z těch pilotů byl. Hodně zvláštní pocit, dneska je tady akorát park u pobřeží.

Nechali akorát 1/4, aby byl vidět průřez

Ohnutá výztuha

Další info

Jelikož bylo cca 13. hodin, tak jsem řešil, co dál. Chci z Shin-Kobe vyjet lanovkou nahoru a nafotit noční Kobe a Osaku, akorát to je za dlouho. Na japanguide mě zaujal most Akashi Kaikyo - nejdelší visutý most světě, to nemůže být špatné. A je to jenom 30 minut vlakem odtud. Takže šup zpátky na Nada station a jedu tam. Stala se neuvěřitelná věc a vlak měl asi 6 minut zpoždění. Po dojetí na místo jsem si jenom říkal "wow" - tohle je fakt hodně velký most.

Tenhle


most

je

VELKÝ !

Přejít ho pěšky tam a zpátky jako Golden Gate asi nebude dost možné: je jenom pro auta a vozovka je dobrých 40 metrů nad vaší hlavou. Nejprve jsem si ho pěkně obešel z pobřeží a udělal fotky. A fotit bylo opravdu co, do záběru se vám vážně celý nevejde. Plus čilý lodní provoz v těch vodách a skvělá viditelnost. Pak jsem se vydal na Marine Promenade, to je taková vyhlídková plošina na začátku mostu. Tam mě po vyjetí nahoru překvapil hodně solidní bizár. Jste ~45 metrů nahoře, když nahoře projede nějaký větší kamion, tak se to solidně houpe. A oni tam k tomu pouštějí Toccata and Fugue in D minor na varhany ! Opravdu pěkně pohřební atmosféra, zbytek byl super s výhledy okolo. Dokonce jsem z viděl, že tam mají údržbáři auto, ono chodit pěšky po takhle dlouhé věci je nic moc.

V dálce je údržbářské auto :-)

Lidi u vchodu sem

Potom jsem sjel dolů a šel na druhé místo - Bridge Exhibition Center. To je hned vedle a uvnitř je info o stavbě téhle věci. Trochu mě odrazoval japanguide, který psal, že tam jsou podrobná infa jenom v Japonštině. Ale nějak pozapomněli uvést, že tam mají hromadu zajímavých videí a všechna s volitelnou English ! Já tyhle dokumenty žeru, takže jsem je dal skoro všechny. O tom, jak nejdříve asi 20 let zkoumali optimální místo pro tu věc. Potom, jak připravovali základy pro 2 masivní věže a jak je stavěli - vyvinuli nový způsob, který je dnes standardem pro stavbu ve velkých hloubkách. Jak vyvinuli nový typ betonu, který voda nerozkládá než vytuhne. Jak motali nosná lana a jak hotový most udržují. A další HROMADA informací. Pak tam měli pro caparty zase praktické ukázky. Zavíračku měli v 17, takže jsem vypadnul 5 minut před, aby mě nemuseli vyhazovat :-). Ale ještě mi snad 2 videa chyběla.




Co udělalo zemětřesení v 95 s rozestavěným mostem

Co udělalo zemětřesení v 95 s rozestavěným mostem

Tohle nenápadné muzeum mě sebralo víc času, než bych chtěl a donutilo změnit plán s lanovkou - ta totiž zavírá v 17. Koukám tedy na Google mapu a napadlo mě perfektní zakončení dne. Už delší dobu chci natočit pěkně přejezd Shinkansenu zblízka a v plné rychlosti. To ale jde pouze ve stanicích a ještě to k tomu musí být nějaká, kterou rychlé expresy projíždějí. Do oka mi padla Nishi-Akashi, ta je 2 stanice odtud a podle Googlu má ideální konfiguraci - 2 nástupiště a průběžné koleje. Původně jsem chtěl natočit tohle video v Shin-Kobe, ale tam bohužel všechny expresy staví. Vím to, protože JR mají na stránkách podrobné jízdní řády (Hakata -> Tokyo,  Tokyo -> Hakata). K mé radosti se tudy proženou aspoň 3 expresy (druhý směr jsem ani neřešil). Takže šup na station.

Na Nishi-Akashi slyším prohánějící se vlak už když jedu nahoru po schodech - to je dobré místo :-). Koukám, že v jednom směru vidím aspoň tak 400m dopředu, to je přesně to, co hledám. Mám phone nachystaný a čekám. V dálce vidím světla vlaku, co jede po prostřední koleji - super, mačkám spoušť a natáčím kompletní průjezd - abych zjistil, že mám nastavený phone na fotky a ne na video, sakra. Vlak, kterým chci jet zpátky do Osaky tady bude za 10 minut, takže zase panuje trochu nerv, jestli něco natočím, než přijede a zastíní výhled. Jelikož je to vidlácká stanice, tak další vlak tady bude stavět v mém směru asi za 40 minut a jet příměstským zpátky hodinu se mi nechce. Projíždí ještě ale jeden a tentokrát chybu nedělám, tady je výsledek: https://youtu.be/8_nVRia38U8.

Pak spokojeně nasedám do vláčku, který asi za 5 minut přijel a jedu na Shin-Osaku. Normálním vlakem cesta tak za hodinu, tenhle to dá za 10 minut. Sice je primárně určený pro cesty na delší vzdálenosti, ale s rail passem se dá použít i jako příměstský :-))). Nevýhoda je, že jsem dojel na Shin-Osaku, takže si musím koupit lístek na metro - první a jediné peníze utracené za dopravu dneska. Mám zase chuť na Subway a nacházím jeden na Tennoji, což je pod tou vysokou budovou, Abeno Harukas, hotel je pak v docházkové vzdálenosti. V Subwayi si objednávám dvojitý Crispy Chicken, trochu mi vadí lidi, co tam kouří. Ale tohle je taky součást kultury - i v Shinkansenech (ale ne ve všech) je dost "plynových komor" určených ke kouření. Cestou zpátky jsem ještě zkusil nějaké fotky noční Osaky (když jsem našel něco plochého na opření foťáku).



Pak zbývalo konečně naposledy vyprat, dat horkou lázeň a jít spát.

4 komentáře:

  1. Na rýžové trojhránky existuje tríček - stejná barva značívá stejnou příchuť - napříč všemi výrobci, takže třeba světle modrá je snad vždycky tunamayo - sázka na jistotu ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Ten most je skvělý! Príští rok chci do Japonska zase, takže ho připisuji na seznam za Yakushimu (a Hokkaido):) A jsem rada, ze se vyhlidka na WTC libila. Ono z Roppongi je to možná ještě o fous hezčí, ale cena je zbytečně vysoká.
    Jana
    PS: koukám, že už se zobrazuju pod jménem blogu, tak pro jistotu ten samý uživatej jako "Jeanne" :D

    OdpovědětVymazat
  4. Cele Kobe se mi vazne libilo - prectete si den 20. Jestli planujete Yakushimu, tak doporucuju pred tim dat tu lanovku u Shin-Kobe a sejit dolu pesky jako takove demo. Ono to stoji jenom par penez a zabere to max dve hodiny - pak je zase mozno frcet vlakem jinam. Cena+cas/vykon je podle me k neprekonani :)

    OdpovědětVymazat