Udělali jsme na recepci check-out a hnedka si tam ještě uschovali otravně těžké krosny. Plán je totiž takový, že ještě pozevlíme trochu v herně v Nambě a okolí, Xsoft se pak chtěl podívat na stanici Fukushima (ne, opravdu to není, co si myslíte, ale obyč vlaková stanice v Osace). Pak přesun pro kufry, potom na Shin-Osaku aktivovat railpassy a frčet vláčkem do Tokya za ostatními (já tam teda nikoho krom Ithil neznám). Rail passy si aktivujeme až dnes, protože takhle získáme den ježdění navíc. Jelikož budeme jezdit po Osace sem a tam, tak jsme se rozhodli vyzkoušet novou věc, koupit si prostě jednodenní lístek. Kupodivu žádný problém a ten lístek stál za jednoho člověka jenom 600 JPY, což mě opravdu překvapilo. Na naše je to asi 120 kč a skoro bych se vsadil, že celodenní lístek v Praze stojí i víc. A tady máte asi 7 různých linek :-).
Po dojetí na Nambu jsme zapadli do naší herny. Mě se tam podařilo dát si první fullcombo na ReflectBeatu v tomhle výletě. Fullcombo znamená, že dáte nějaký song bez vážnější chyby, to chci :-). Taky mě zase nalákalo DDRko, nechtěl jsem to hrotit, protože se u toho šíleně potím, ale nepodařilo se. Padly 3 kredity a já jsem končil už nějakými songy s obtížností 9 tlapek (v podstatě <6 uhraju bez větší námahy, 6-9 už je záhul >9 se taky dá, ale pak plavu v potu a ještě se u toho musím držet vzadu, což považuju za podvádění). No, šel jsem to vydýchat a stálo to za to. Xsoft se cca po hodině chtěl zajít kouknout na takové provařené místo, kde je nějaký běžec u mostíku přes řeku. Šli jsme tedy tam, a lidí bylo všude opravdu požehnaně. Co čekat, v neděli před Golden Weekem, že. No, udělali jsme tedy povinná fota. Já měl už dost hlad, takže jsem našel nějakou mini restauraci, kde jsem si dal první sushi na téhle cestě.
Trochu jsem se bál té věci uprostřed, ale vajíčko to nebylo, takže v pohodě :-). Cestou z oběda do herny se nám povedla fakt hrozná haluz. S Xsoftem v letadle seděla fajn ženská z Holandska, která jela do Japonska úplně poprvé. Taky jsme pak s ní byli na letišti v Osace, přes imigrační a tak. Pak jsme se rozloučili a nikoho by nenapadlo, že ji úplně náhodně potkáme na přechodu, v těch šílených davech.
Po obědě další herna, tentokrát bez DDRka. Dál jsme se vydali směrem ke stanici Fukushima, bylo to pak ještě asi 10 minut pěšky. Ono to je JR stanice, ale my jsme ještě neměli rail passy, takže by to stálo peníze. Ta procházka byla pěkná změna, protože to byla krásně klidná čtvrť bez návalu lidí. Po nafocení úplně obyčejné vlakové stanici jsme šli zpátky na metro. Se skoro divím, že tuhle stanici nenechali pojmenovanou v kanji, aby si ji nechodili fotit takoví idioti, jako my.
Zajeli jsme metrem zpátky naposledy do hotelu Chuo nabrat krosny a vydali se směr Shin-Osaka. Tam jsme konečně chtěli aktivovat rail passy, což byl taky nový zážitek. Ono totiž zatím jsme si ho vždycky aktivovali na letištích, kde se tak nějak očekává turisty a každý ví, co asi budou chtít. Tady jsme ale na úplně obyč stanici a ještě ve špičce. V papírech k railpassu psali něco o JR Travel Office, tak jsme šli tam. Když říkám pánovi "rail pass exchange", tak nás poslal do úplně normální ticket office, kde se objednává lístky s už hotovým railpassem. Myslel jsem si, že nás nepochopil, ale pro jistotu si říkám, že to fakt zkusíme tam, ať se to prostě vyloučí. Kupodivu, opravdu nám ho tam vyměnili, úplně bez problému. Takže když někdy pojedete do Japonska, se vám může tohle info hodit.
Zbývalo ještě nakoupit nějaké jídlo do vlaku (jede cca 3 hodiny) a hurá na nástupiště. Tam na mě hned dýchla typická atmosféra rušného nádraží, jedna z věcí co mám na Japonsku nejradši. Nachystal jsem se do připraveného chlívku pro dané čislo vagonu a začal vyhlížet, kdy přijede vlak. Jenže nástupiště má dvě strany a z které strany přijede? Koukal jsem střídavě na obě strany, když si toho všimla sexy průvodčí a naznačila :-). Fotka za moc nestála a nafotil jsem jich víc než dost, takže pro dnes vynechávám.
Vlak byl dost nacpaný, ale pořád to je nejlepší vlak na světě. Já jsem dopsal kus tohodle článku a pak už jenom zevling, dokud nebudeme v Tokyo station. Tam zbývalo přestoupit na příslušnou linku a přesunout se na stanici u našeho AirBnb bytu. Byt jsme našli, uvnitř zbytek výpravy, takže jsme pokecali, něco popili a aktuálně sse chystám spát. Zítra mám v plánu Battleship Mikasa, což je kompletní válečná loď z 1. světové války, kterou koupili od Britů. Prý je výborně zachovalá a přístupná celý rok. Akorát kotví v Yokosuce, což je asi 100km daleko, ale to dobré věci bývají.
Žádné komentáře:
Okomentovat