Den dvanáctý - Fukuoka (Tower)

Na spánek tady už jsem se adaptoval, takže nebudu dál psát, jaké to bylo. Ačkoliv máme okno přímo do rušné křižovatky, tak jsem spal jako miminko i bez špuntů. Ráno můj budík v 8:30, nedávám hned, ale vstávám asi po 15 minutách. Xsoft říkal večer, že si chce dneska pohledat tu powerbanku a prolízt shopping, takže jedu sólo. Včerejší cestování si chci odpustit, takže koukám na denní výlet po Fukuoce, který nám tu v hostelu leží na stole. Ubytování je super, takže jim věřím, že i ten výlet bude super. Ve Fukuoce je sice metro, ale oni tam doporučují koupit si denní pass na busy (600 yen). Koukám na počasí, radar je čistý, v předpovědi mráček bez kapek, super. Takže zabalit a vypadnout, dole se ještě ptám staffáka na to, kde je nejlepší koupit ten denní bus pass, říká, že stačí u řidiče, OK.

Tohle doporučujou

Vylezu ven z hostelu a okamžitě vím, že radar kecá. Resp. on nekecá, ale prší takové malinkaté kapičky, které moc nebere. Řikám si, sakra, to musí za chvíli přejít. Asi po 100 metrech chůze se vracím pro svůj deštník, protože tohle se nedá. A nahazuju mikinu, protože je dost zima (~14C). Nevadí, déšť k Japonsku prostě patří a my jsme zatím doposud měli asi vážně kliku (a to myslím i při výletech 2012, 2014). Hledám bus terminál, je na druhé straně nádraží. To beru jako šanci zas něco natočit, vytahuju skrytou kameru a točím průchod napříč touhle stanicí: https://youtu.be/-JknlmE7A1A. Velikost - jednoznačně medium. Po dotočení si ještě skáknu do FamilyMartu pro rýžový trojhránek - skvělá snídaně (thx, Ithil). Ono je to vždycky trochu loterie, co budete mít uvnitř, ale vždycky to bylo moc dobré. A ten vychytaný systém balení je na další video. Najezený přicházím na zastávku busu, trip guide píše jet 305 nebo 306. Nahoře na displejích svítí odjezdy, ale nic svého tam nevidím. Najednou odnikud přijíždí 305, nasedám dovnitř.

Jeden z důvodů, proč si to dneska chci dát autobusama je ten, že jimi moc nejezdíme. Ve velkých městech je jasná volba metro a ve vidlákovech už jsme si moooc zvykli na taxi. Fukuoka metro má, ale když oni psali o tom denním bus passu za 600 JPY, tak mi to přijde jako fajn možnost ušetřit nějaké peníze. Do metra asi denní pass koupíte taky, ale třeba k Fukuoka Toweru musíte ještě jít kus pěšky - bus staví přímo pod. Na druhou stranu je jízda busem trochu komplikovaná. Nastupuje se prostředkem, vystupuje venkem. Ale dosud jsem nepochopil systém pásem, cen, braní si nějakého malého lístečku a ukazování ho potom řidiči, které zastávky jsou na znamení a které ne a podobně. Pokračuje to řidičem, který ma vždy čepici a bílé rukavičky. Kromě toho ale má na hlavě headset, kterým pořád něco hlásí (ale názvy stanic to říká automatizovaně). Když pak lidi vystupují ze stanice, tak je v celém busu slyšet, jak jim děkuje a podobně. Pro mě pořád docela nová zkušenost. Jinak oproti vlaku je tam hrozně málo místa na nohy, v tom jsem dost trpěl.

Venku byl dost hustý provoz, ale organizovaný. Za celou tu dobu jsem neslyšel jediný klaxon. Ono docela pomáhá, když se nikdo např. necpe do už ucpané křižovatky a podobně. K tomu samozřejmě pravostranné řízení, takže jsem si to docela užíval, ten na první pohled chaos. Pak jsme se vymotali z centra (Tennoji a podobně) a jeli směrem k pobřeží. To najednou bus najel na vyvýšenou expressway a bylo krásně vidět moře, přístav, lodě v něm a podobně. Jak jsme dojeli na místo (konečná), tak jsem šel z busu až jako poslední s odpočítanými 600 JPY na ten pass. Dávam mu ty peníze a říkám baso passu, on to nějak nepochopil, zkásl mě akorát za jízdné a vrátil zbytek. Tak jsem to řekl znova, on úplně "aha" a ukázal mi ty passy. Byly za 620 yenů (asi kvůli spotřební dani, kterou tu zavedli nedávno). Asi nemusím říkat, že jsem mu doplácel jenom těch 20 JPY a ne celé znova, to by nebylo Japonsko.

Ocitl jsem se tedy na známém místě u pobřeží (byli jsme tu s Xsoftem a Ithil ve 2012) a šel rovnou na první dnešní věc - Fukuoka Tower. To je věž, vysoká asi 150m, dá se vyjet nahoru na vyhlídku (to jsme minule nevěděli). Zajímavé je, že ta věž má půdorys asi jako 4 obyč rodinné domy, což mi přijde dost málo, na to, jak je vysoká. Jdu tedy ke vstupu, ten má být podle návodu 800 yenů. Moc milá recepční říka, že mají 20% slevu pro cizince, když jí řeknu, odkud jsem. Za chvíli už jsem nahoře. Je to paráda, počasí sice není nejlepší, ale Fukuoka je vidět skvěle.

Čučim ven a fotím, co to jde. Na nižších patrech potom mají featuru pro zamilované páry. Když se chytí za ruce a každý sáhne volnou rukou na srdce v takovém rámu, tak jim to zahraje melodii a zazvoní zvon. Já si myslím, že by to stačilo spojit drátem, ale zkoušet to nebudu :-). Taky je tam automat na zámečky lásky, který si hned můžete zamknout v té věži. Hostess ve výtahu cestou dolů se pak ptá, jestli umím japonsky (japonsky) ... odpovídám čeko-jin, tak ona už anglicky, jak se mi líbil tower a tak. Moc hezké. Já se pak v duchu těším, až si budu fotit noční Tokyo. A pak mi to došlo, ptám se v kolik zavírají, prý až ve 22:00. Takže můj další plán je jasný, vrátím se sem řekněme ve 20:00 a nafotím epické noční fotky! Píšu Xsoftovi, jestli se nepřidá, souhlasí. Tohle bude skvělé, žádná noční fota z vysoké budovy ještě nemám.

Zase zpátky dole na zemi jdu očíhnout pobřeží, naštěstí už přestalo pršet, ale pořád je dost zima. Potom se přesouvám do budovy vedle, ve druhém patře poznávám Robosquare. Ono Fukuoka je takové město robotiky a tohle muzeum jsme dávali v 2012. Dneska mají bohužel zavřeno, nevadí, ani to nebylo v plánu. V tom koukám co dál, přeskakuji shopping, takže můj další cíl bude Ohori Park. Nejdřív jdu na zastávku podle guide, odtamtud mám jet busem 4 nebo 20. Čekám 10 minut, otočí se tam hodně busů, ale žádný můj. Na monitoru potom koukám, že už tu měl dávno být, čekám dalších 5 minut a nic. Nemám na to náladu, jdu do obchodního centra něco sníst (a taky je tam větší terminál). Zase chápu, že busy, které jezdí v běžném provozu je mnohem těžší zpunktovat, jako tady vlaky.

Vidím mekáče, jdu tam. U kasy mě obsluhuje holka "ve výcviku" (vím, protože má takový ten žluto zelený terčík - beginner). Ale je to úplně v poho, chci tady, "dabre čízburgar seto" a pomfritma a fantou. Za 640 jpy ... asi začnu víc chodit na to tabletové sushi, tam to stojí podobně. Po cestě na bus si všímám, že tady sídlí taky nějaká televize - ono je běžné, že tady budovy doslova prorůstají do sebe. Bus si už hledám přes Google, je to takové flexibilnější. Ale jinak smartphone a datovou kartu (!) tady vůbec nepotřebujete, přece si najdete spojení na tomhle přehledném schématu :-D.

Dojíždím v pořádku k Ohori Parku. Na první pohled vidím dost velké jezero. Na střed vedou nějaké mosty, takže mě to táhne tam. Ten park mě opravdu překvapil svou velikostí, je opravdu big. Přes střed dojdu mostem zase zpátky na kraj, tam jasně rozdělené dráhy pro chození, běh a cyklistiku. A Japonci to dodržují, jeden přešel z chodího pruhu do běhacího a hned začal vyklusávat. K dokonalosti chybělo, aby ještě přeběhl do toho cyklo, v tu chvíli se přetransformoval na něco ala TRON a odfrčel pryč :-))). Lavičky nebo něco k sezení doslova každých pár metrů. Spousta lidí venčících své pejsky. Paní krmící holuby a toulavé (asi) kočičky. Dvě starší dámy s rozloženými notami a cvičícími nějakou melodii u pobřeží. Zkrátka - jestli ve Fukuoce budete někdy potřebovat chillout - jděte sem.

Dál si všímám na rozcestníku "Japanese garden", to nemůže být špatné, jdu tam. Nebylo :-)

Mám i videjko https://youtu.be/D3KETOYlDrI ... mě ty zahrady a parky asi nikdy neomrzí. Taky se v tom parku fotily minimálně 3 páry na svetbní fota. Jak ženich, tak nevěsta v tradičních kimonech - nádhera. Xsoft mezitím píše, že má powerbanku dle představ. Nakonec ji sehnal v Bic Camera, stejně jako já. Takže beru zpět tvrzení, že v Yodobashi Cameře mají všechno - powerbanky mají, ale samé čínské šmejdy, nebo moc malou kapacitu. Cestou zpátky na bus jsem ještě našel úplně náhodně se promenádovat, asi čápa, byl vážně fotogenický

a konzulát USA

Dál byly v plánu chrámy, prý tam mají největší dřevěnou sochu buddhy (nejsem si úplně jistý jestli v Japonsku nebo na světě). Ale konečně začlo pořádně prát slunce, tak já mám Japonsko rád. Takže mikina dolů, RayBan nahoru :-). Opět bus a chrám, který na první pohled vypadá úplně obyč. Překvapilo mě, žádné vstupné. Ale tu sochu vám neukážu, byl tam zákaz všeho focení. Nicméně wow efekt, kdy tam vejdete a on na váš čučí je nadpozemský. Nafotil jsem aspoň chrám samotný, ty lidi v záběru jsou vyjímečně schválně, pro měřítko. Buddha sahá až ke stropu.

Taky měli vedle 5-patrovou pagodu, taková zmenšená jako je v Asakuse.

Dost na mě začla padat únava, takže můj další cil je hostel, z chrámu je to kousek pěšky (thx, Google). Stačí přejít řeku (nebo spíš prostě svedenou morškou vodu), dojít k vyvýšené expressway a jít pod ní. K hostelu jsem dorazil z druhé strany, psát tyhle řádky, uploadnout fotky a videa a trochu načerpat energii na večerní epické focení.

Jestli budete někdy zůstávat ve Fukuoce, spěte tady

Cca v 18 jsem ještě vyrazil na to tabletové sushi (díky, Lusi, za ten název :-)). Ono je to nejenom rychlé, ale i dobré. Tentokrát jsem už věděl, jak to chodí, takže jsem si s tiĺ trochu hrál. Ono se dá kdykoliv zobrazit summary toho, za kolik peněz jste v tom a co všechno jste měli. Jelikož jsem měl docela hlad, tak jsem do sebe nacpal snad 12 nigiri (různě losos/tuňák), nějaký kaviár, 2 koly a dost zeleného čaje, co je tam zadarmo. A jelikož jsem měl hodně hlad, tak jsem si dal na dezert čokoládový dortík. Taky super.

Tohle po mě zbylo. Ta věc napravo je token co odemyká objednávaní

A tolik to stálo

Pak jsem vyrazil na Fukuoka Tower. Byla to docela legrace najít správné nástupiště na busy na Hakata st., ale podařilo se. Noční fota stála za to (ten zelený nádech je foťákem, nevím, jestli je to jeho stářím, mojí neschopností nebo kombinací čehokoliv :-))

Fukuoka je nice.