pondělí 21. května 2012

Den patnáctý - Tokyo (a konec výletu)


Přiblížil se konec našeho výletu a toto je poslední den. Ithil šla sama běhat po městě a zmizela už někdy v 9 ráno. Já jsem si klidně spal cca do 11 (proč se stresovat). Ve městě jsem chtěl dneska dát zejména 2 věci : přechod v Shibuye, což je údajně nejvíc rušný přechod na světě a Tokyo TV Tower (starší věž, nová otvírá 20.5. a stejně je tam asi měsíc fronta na rezervace). S Xsoftem jsme nejdřív řešili dopravu zpátky na letiště : let nám odlétá zítra v 9:35 a to znamená že chceme být na letišti tak v 7. Na IDOSu jsme našli jeden vlak, co jede přímo, ale ze stanice kousek dál od naší původní (asi tak 2 cesty k hotelu navíc). Ostatní věci, co to našlo jsou jakože třeba 5 přestupů, což mě moc nenadchlo. OK, tak to testneme, jestli se ta cesta vyplatí. Nakonec jsme upravili plán na dnešek - samotnýmu se mi nechce, takže společně dáme : TV Tower vypustit, dáme přechod, mrkneme na centrálu Konami v Roppongi a ještě se stavíme v Akibě nakoupit a naposledy zapařit.

Nejdřív jsme se vydali testnout tu zastávku, ze které jede přímý vlak až na letiště v Naritě, ale ta stanice byla opravdu dost daleko, tak jsme se na to vybodli. Aspon jsme se z ní svezli na Ueno, kde jezdí další metra. Na Ueno jsme testli místní obchoďák s elektrem (asi Yodobashi Camera) : 
Výběr docela good, ale nic extra. Dál nás čekala delší cesta (cca 30 minut) metrem do Shibuyi na onen největší přechod. Přechod za to opravdu stál, checkujte tohle video :
 Prostě se provoz na celé křižovatce zastaví, a lidi se řinou ze všech směrů. Docela mazec, a asi bych věřil, že něco podobného a stejně velkého na světě moc nenajdete. Naproti přechodu z našeho pohledu je Starbucks, taky prý jedna z nejvíce rušných na světě. Každopádně je to prý ideální místo na focení onoho místa. Já jsem tam zkoušel jít, ale bylo tam totálně narváno a nakonec jsem tedy rezignoval. Napsal jsem Xsoftovi SMS, že počkám u hodin, což je i místo, kde se dá vylézt nahoru a fotit trochu z nadhledu. Šel jsem tedy tam, dělal fotky a natáčel videa. Tu najednou jsem naproti v ono Starbucks zahlédnul postavu v jasně oranžovém, jak se tam nenápadně protahuje mezi hosty. Nebylo pochyb, byl to Xsoft :
Po přechodu jsme se přesunuli na zastávku Roppongi, na Fuji Square, kde se nachází centrála Konami. To je ohromné studio, které vyrábí velké množství různých her. Je to něco jako Nintendo, ale na rozdíl od něj oni vymysleli DDRko, potom Jubeat, ReflecBeat a další hudební hry. Proto k nim něco cítím a moc rád jsem se vyfotil před HQ :
Já jsem si potom skočil kousek vedle na running sushi (zajímavé, že jsem se je už nějak naučil hledat), to už bude asi moje poslední tady v Japonsku :(. Pak jsme nasedli na metro a jeli ještě naposled omrknout Akihabaru. Už padala tma a vypadalo to tam vážně skvěle :
 Xsoft našel jeden elektro obchoďák, který jsme ještě neprolézali. Prvních několik pater bylo stejných, jako všude jinde. Ale snad na 4 patře s PC hardwarem jsem našel opravdovou pecku : oddělení s klávesnicemi, kde měli i všechny mechanické modely. To nebudu nijak dlouze rozebírat : ta klávesnice vypadá stejně obyčejně, ale princip spínače je jiný a píše se na tom skutečně skvěle. Byla možnost si tam vyzkoušet všechny typy spínačů vedle sebe. Kdybych doma už jednu mechanickou neměl, tak bych opravdu hodně váhal, jestli si nějakou nepořídit. To Xsoft váhal jenom chvíli a za chvíli držel v pazouře krabici s novou klávesnicí :-). Měl docela štěstí, protože se mu podařilo najít normální US typ. Ono by japonské popisky ani tak nevadily, ale Japonci mají navíc vedle mezerníku z obou stran další 2 přeřazovače na psaní. Ve výsledku je potom mezerník dost krátký a obecně nic moc. Tady mám fotku v ráji :
 Po klávesnicích jsme ještě naposledy zapadli do herny si užít dosytosti arkád. U DDRka stáli nějací cizinci a jenom tak pokukovali. Neváhali jsme a hnedka jsme dali jeden kredit, cizincům se to moc líbilo a tleskali nám :-). Já jsem byl potom tradičně zničený a šel to ven vydýchat. To se potom opakovala úplně stejná věc jako první den : vyflusaný, ale happy sedím na zábradlí před úplně stejnou hernou v úplně stejný čas. Nikdo nic neřeší, okolo proudí lidi, kolem vás všude prozářená Akihabara. Prostě úplně totální a maximální pecka. Po cca 20 minutách rekuperace jsem se vrátil do herny a dal ještě několik kreditů na ReflecBeatu. Bohužel už bylo dost pozdě a byl čas se jít připravit na cestu. Přesunuli jsme se tedy na hotel, nakomprimovali krosny k prasknutí a já jsem se pokusil aspoň na hodinu usnout. Ve 4 hodiny ráno začne naše cesta zpátky.

2 komentáře:

  1. není to ten přechod, jak přes něj driftovali v Tokyo driftu? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem to viděl moc dávno, tak nevím. Popravdě jsem si myslel, že je ten přechod trochu jinej - že je to jako čtverec s úhlopříčkama, tohle má jenom jednu úhlopříčku. Přechod s úhlopříčkama je prý v Ginze, ale není TOP ;-).

    OdpovědětVymazat