Na nádraží v Nagoye chtěl Xsoft vyzkoušet místní maglev (u příležitosti nějaké výstavy postavili 8km dlouhou trať), ale linka Aoinami Line, která by to měla být, jezdila po obyč kolejích. Nakoupili jsme lístky za 3x250 yenů, tak jsme to otočili zpátky a chtěli projít turnikety ven. To se mi poprvé stalo, že mě turniket nepustil. Abych to upřesnil - ty turnikety jsou všude optimalizované tak, že když jde skrz ně velký počet lidí, tak zůstavají otevřené. Umějí i dynamicky měnit směr procházení, když např. přijede vlak a je potřeba, tak zůstanou jenom 2 směrem do stanice, 1 ven. Pokud se ale přes turniket pokusíte projít bez lístku nebo se špatným lístkem (což byl můj případ), tak se velmi rychle zavře, ukáže se velké červené X a ještě zabzučí. Xsoft vzal naše lístky, šel za člověkem za pultem a udělal ze sebe trochu debila, že jsme nastoupili na špatnou linku atd. Obsluha ihned pochopila a vrátili nám dokonce peníze za ty lístky. Opět úplně super. Někde poblíž Nagoyské stanice je vlakové muzeum, které jsem celkem chtěl dát, ale místo rešení co s krosnami a podobně jsme radši šli booknout lístky do Hiroshimy. V té se nám podařilo najít fajn hotel a je to celkem daleko, takže dlouhá cesta vlakem. Xsofta jsme ukecali, aby konečně dal to muzeum ohledně atomové bomby. Jestli jste četli můj první post o Hiroshimě, tak asi víte, že to muzeum není nic moc veselá záležitost. Ale být v Hiroshimě a nedát tohle = fail.
Vlak do Hiroshimy nebyl přímý, ale byl nutný přestup v Shin-Osace s cca hodinou čekání. To není nikdy velký problém, protože nádraží jsou opravdu velká (v podstatě mini-města) a navíc v shinkansenovém "terminálu" bývá vždycky příjemná waiting area. To je další důvod, proč se hodi mít railpass - jelikož je tato waiting area až za turnikety, tak buďto musíte mít lístek, nebo rail pass. V úplně hrozné nouzi, když nevíte co můžete prostě zalézt do nádraží, projít turnikety na railpass, zalézt si do waiting arey a zevlit. Dokud máte platný railpass, tak můžete turnikety prolézat dle libosti, nikdo neřeší jestli někam jedete nebo ne.
Cestou ze Shin-Osaky do Hiroshimy jsem napsal ve vlaku několik pohledů. Taky se mi dost spravila nálada. Abych to upřesnil, od minulého dne, kdy jsem byl sám v Mazda Muzeu mě začala dost zvláštně pobolívat levá ruka. Približně někde v okolí kloubu v paži - představte si, že vás někdo právě praštil do píšťaly. Nebylo to tak intenzivní, ale zato jsem to cítil pořád. Neznal jsem příčinu, ruka vypadala normálně a právě to mě hrozně štvalo. Nakonec jsem usoudil, že je to možná nedostatek tekutin (když se člověk tahá s krosnou v těchle vedrech, tak je za chvíli totálně mokrý). Ono je vám ale hned líp, když si hodíte mp3 s oblíbenými songy a jenom tak čučíte z okýnka na krajinu, co ubíhá vážně rychle. Trať chvíli vedla rovnoběžně s obyčejnými vlaky a ten rychlostní rozdíl je skutečně obrovský. Hrozně rád bych někdy natočil video, když se míjí 2 shinkanseny. Vlak s sebou nejdříve trochu cukne (jak se potká rázová vlna z obou vlaků), potom z okýnka uvidíte máznutý bílý stín. Za cca 2-4 sekundy (podle délky druhého vlaku) s sebou vlak cukne znova - a to je všechno :-). Ono když v tu chvíli mají vůči sobě vlaky rychlost klidně 600 km/h to ani trvat déle nemůže.
V Hiroshimě jsme nejprve našli storage za 600 yenů a celkem pohodlně jsme do ní nacpali všechny naše 3 nacpané krosny. Xsoft jel ještě lokálkou do Iwakuni (takový vtipný most). Já s Ithil jsme usoudili, že se nám tahat do vidlákova kvůli mostu nechce. Radši zapadneme do jedné z heren v Hiroshimě. Počasí bylo super, tak jsme šli pěšky. Nejdříve jsme našli první hernu o které mluvil Xsoft - paráda, Jubeat 4 songy za 1 kredit (normálně jsou 3). V této herně jsme vytuhli asi na hodinu a půl, bylo to super zase jenom pařit. Po herně mi už celkem kručelo v břiše, hledat sushi se mi nechtělo (dejme tomu, že už jsem měl dost a je dost drahé). Místo toho jsem si našel další závislost - instantní nudle. Jsou velmi levné (cca 150 yenů), má je doslova každý krám a příprava je jednoduchá. Prostě je zalijete vodou (nemusí být vařící, stačí 90 stupňů), počkáte 3 minuty, vodu vylejete pryč (na jedné straně víčka je taková malá mřížka, kterou proteče voda, ale nudle zůstanou uvnitř), přídáte přísady (většinou sójovka a nějaké koření), promícháte a hotovo. Narozdíl od čínských nudlí u nás v ČR je tohle velmi dobré.
Měl jsem na ně zatracenou chuť a chyběla mi jenom rychlovarná konvice. Pak mi to došlo - uvažuju moc evropsky. Ono každá z těch sámošek má u vchodu horkou vodu přesně na tohle. Přesněji - Japonci moc nepoužívají rychlovarné konvice, mají něco podobného, co udržuje vodu teplou na cca 90 stupňů. Vy pak jenom podržíte tlačítko a voda teče ven. Zalil jsem tedy svoje nudle a počkal 3 minuty. Ale co s tou vodou ? Vylévat to někde do kanálu se mi nechtělo, poprosil jsem tedy prodavače v tom obchodě. Naprosto žádný problém. Pak už stačilo jenom přidat přísady a promíchat - hotovo. S Ithil jsme si sedli venku na obrubník před tím shopem a já jsem obědval v asijském stylu za pár peněz, super. Musím si tyhle nudle sehnat i doma.
Po obědě jsme obešli další 2 herny a Ithil si prolezla několik shopíků v místním downtownu. Na mě dost drsně padala únava (od doby Mazda Muzea kdy jsem musel vstávat cca v 6 ráno trochu trpím spánkovým deficitem), ale 2 ledové kávy tomu dost pomohly. V Japonsku mají hodně rádi ledové kafe, dá se koupit skoro v každém automatu a stojí stejně, jako obyč limonáda. Automaty (vending machines) jsou taky jeden ze symbolů Japonska. Jsou úplně všude - na ulicích, v hernách, v podzemí a ve vlacích. Zdá se, že vydrží opravdu dost protože úplně běžně stojí jenom tak pod širým nebem. V podstatě pití kupujeme jenom z nich. Stojí totiž všude úplně stejně - 150 yenů za 500ml flašku. Je tu totiž dost vedro a koupíte si pití, vypijete a zahodíte, jednoduché. Naopak odpadkové koše jsou někdy docela dost problém. Kolikrát je dost těžké nějaký najít a svoje odpadky s sebou musíte někdy dost dlouho vláčet. Tyto koše jsou prakticky vždycky rozdělené - papír, plasty, hliník a ostatní.
Někdy kolem 19. hodiny večer přišla od Xsofta SMS, že jede směrem zpátky - to nám dávalo cca 45 minut na to se vrátit na nádraží. Tramvají jsme zatím jet nechtěli a já jsem nás bez problému odnavigoval podle mapy. Bylo to dost daleko, protože jsem chtěl jít jinou cestu než jindy. Na nádraží jsme na domluveném místě potkali Xsofta a sebrali krosny ze storage. Náš hotel byl kousíček od Peace Memorial Parku (pro zvídavé - asi 700m od místa hypocentra bomby) a s krosnami se nám tam tahat opravdu nechtělo. Našli jsme správný exit na nástupiště pro tramvaje a po 15 sek. koukání na schema tratí bylo jasné jakou linkou jet a že se platí 150 yenů při výstupu. Na cílové stanici jsem vytáhl nouťas a zkontroloval pozici hostelu vzhledem k zastávce. Vždycky při rezervaci hodíme do dropboxu screenshot google mapy okolo místa hotelu vždy v několika úrovních zoomu. Pokud nemáte koupenou datovou kartu (nebo jiný mobilní internet), tak skutečně nespoléhejte na to, že "někde chytíte wifi" - nechytíte. Resp. chytíte jich hodně, ale všechny jsou zabezpečené. Takže důrazně doporučuji mít všechny důležité věci uložené offline. Trochu jsme bloudili, ale hostel J-Hoppers kde máme rezervaci jsme nakonec našli. V hostelu měli dokonce LAN porty na pokojích, vytáhl jsem tedy svůj multifunkční kabel a proměřil připojení. Bylo pěkné, naměřilo to něco okolo 25 mbit down, 30 mbit up. To se mi moc hodilo, protože jsem zrovna nahrával blogpost o Mazda muzeu a ten má hodně fotek.
Na pokoji jsem si udělal druhé nudle, které jsem měl s sebou. Zbývalo nějaké pokecání s přáteli, počíst si, co se děje doma (Rath je teda síla ...) a zarezervovat další hotel. Teoreticky bychom si mohli prodloužit pobyt tady, ale Ithil našla fajn hostel už v Tokyu. Důležité je, že je dostupný na 3 dny v kuse pro nás 3, to znamená, že si tam už necháme věci a další ubytování není třeba řešit. V neděli ráno totiž letíme domů :-(. Na jednu stranu mi bude Japonsko moc chybět, na druhou stranu doma určitě dost lidem už chybím. Taky si už občas trochu lezeme na nervy - prostě trochu začíná ponorková nemoc. Ale myslím, že nic hrozného, co by nešlo zvládnout. Prostě těch 14 (+-) dní je tak akorát. Booknuli jsme tedy tento hostel v Tokyu. Má trochu nevýhodu - jsou to 3 single pokoje. To ale zase znamená, že každý budeme mít svůj klíč a můžeme relativně volně zkoumat Tokyo těch několik posledních dní. Taky jsem na Facebooku chytil na chatu Stříbra (kamarád, který je v Japonsku už cca půl roku, učí se Japonsky a kulturu obecně) - dohodli jsme se na setkání v Osace v pátek večer. Bude to trochu hektické, protože rail passy nám v pátek o půlnoci přestanou platit. Ale našel jsem vlak zpátky, který bude v Tokyu ve 23:30. Ještě bude asi legrace se dostat zpět na hotel, protože metro zavírá o půlnoci. Xsoft koukal na mapy a je to v nejhorším případě 6km pěšky, popř. taxík. Nevidím problém a aspoň naberu nějaké zkušenosti :-). S těmito myšlenkami jsme se uložili ke spánku.
Omlouvám se všem příznivcům fotek, za dnešek nic moc zajímavého nebylo, fotky mám na facebooku. Sem hodím aspoň svůj pokus o makro :
Žádné komentáře:
Okomentovat