S Xsoftem jsme šli znova kolem Peace Memorial Parku, on šel dát to muzeum, my s Ithil jsme pokračovali dál na arkády. Xsoft pak za námi příjde. V této herně byl akorát jeden Jubeat, Ithil to hodně baví, tak jsem ji nechal hrát a šel vedle na ReflecBeat arkádu. To je taky další skvělá hudební hra, kterou si asi v ČR dost dlouho nezahraju. Ono multidotykový touch-screen se dost blbě emuluje. Princip hry je jasný z tohoto videa :
Zasekl jsem se na tom docela dlouho, pak dorazil Xsoft a chvíli jsme blbli v herně. Krosny se nám nechtělo ukládat do storage, takže jsme si je tam položili vedle arkád. Asi nás museli mít za dobré zevláky, koukněte na tuhle fotku :
Prostě Jubeat zevling. Ta modrá krabička je postavička Hatsune-Miku, kterou se Ithil podařilo vytáhnout o dvě patra níž, kde jsou vytahovací automaty. Po zevlu jsme šli na tramvaj směrem na nádraží, ono tahat se s krosnami není nic moc. V tramvaji jsme pokecali s fajn Britkou, která jela stejným směrem. Vedle ní seděl Japonec, který uměl pár slov anglicky, ale nic moc - na první pohled jsem si myslel, že jsou to manželé nebo podobně. Paní mi ale sdělila, že toho pána potkala tady, prý ji doprovází na nádraží. Asi si chce zlepšit angličtinu a ono i poslouchat náš rozhovor mu asi pomohlo. Což mi připomíná, že když kolikrát potkáváme třídu ze základní školy na výletě, tak nás skoro vždy zdraví anglicky, někteří přidají i nějakou krátkou větu typu "how are you ?". To, že Japonci rádi mluví s cizinci je dle mých zkušeností pravda.
Na nádraží jsem šel booknout lístky do Tokya. Bohužel, nejbližší dva vlaky, které jedou do Shin-Osaky (tam budeme přestupovat) byly plné. Dohodnul jsem tedy s paní od JR, že nám bookne nejbližši možný vlak. Ten odjížděl až v 17:15 bohužel, což nám dávalo 2 hodinový zevl na nádraží. Našli jsme opět waiting areu v shinkansenovém terminálu a zazevlili to tam. Všiml jsem si PC s internetem kousek vedle a šel je zkoumat. Hodně rychle jsem si uvědomil, že házet do nich peníze (100yen za 15 minut) nebude dobrý nápad, protože jsou totálně zasekané. Byly i dost dobře zabezpečené - všechny moje i Xsoftovy pokusy o to spustit aspoň task manager selhaly. Já jsem vytáhl svůj noťas a psal, Xsoft se dal do hackování místních wifin. Na chvíli si odskočil a já nafotil jeho systém maskování Linuxu, na kterém běží aircrack :
Čekání mi uběhlo díky psaní rychle, já se rozloučil s Hiroshimou (počtvrté už se sem během tohohle výletu už nepodívám) a nasedli jsme na první vlak. V tom jsem roztáhl svou elektrocentrálu a dobil noťas (psaní vycucalo cca 33% baterky). Na Shin-Osace to bylo celkem krátké čekání a už jsme seděli ve vlaku směr Tokyo (to mu zabere asi 3 hodiny). Do Tokya jsme dorazili v pohodě přesně podle plánu. Měl jsem u sebe naštěstí mapku metra, kterou mi dal Xsoft ještě dlouho před cestou do Japonska (a vlastně se vrátila do Japonska podruhé) - na první pohled chaos, na druhý je to jednoduché. První den mi to připadalo jako naprostý chaos, ze kterého mě dokázal vyvést jenom Xsoft, teď už je to úplně v pohodě a sám jsem věděl, kam jet, co hledat a tak. Za ty 2 týdny se člověk skutečně dost naučí. Z nádraží to byla cesta nejdřív lokálkou (JR, takže zadara), potom asi 5 zastávek metrem. To už bylo tak středně nacpané (srovnatelné s Prahou). Tady mám fotku moc pěkného zástupu lidí na jedné ze stanic (to už bylo cca půl jedenácté) :
Dorazili jsme na stanici Minasemisenju a chtěli jít k hotelu. Navigaci a noťas s mapou jsme nechali v báglu, chce to trénit skilly i bez toho. Jenom kompasem v hodinkách jsme ověřili příslušný směr a šli. Po cestě jsem vyfotil ještě noční nádraží a hotel jsme našli bez problému. Každý máme svůj room, mě wifina funguje (Ithil vůbec ne a Xsoftovi kraví). Personál je friendly a zbytek města je celkem snadno dostupný. Vypadá to jako fajn místo, kde zůstaneme do konce výletu.
Žádné komentáře:
Okomentovat