Den sedmý - Hiroshima

Ráno jsme vstali cca v 9 hodin a byl čas zabalit věci a check-outnout se z hostelu. Balení už nikdo moc nehrotil, proste nahrnout věci do storage, hodit na záda a go. Plán na další dva dny je takový, že bookneme hostel v Osace a budeme zkoumat města okolo (samozřejmě jenom ty, které jsou dostupné shinkansenem, jak jinak :-). Na hlavní nádraží jsme se už jako zkušení Kagoshimáci přesunuli tramvají. Na zastávce jsme viděli jednu přijíždět, ale skočila nám červená, takže jsme ji nestihli. Tramvaj mezitím kousek poodjela, ale měla taky červenou. My jsme už na zastávce čekali na další, když jsem si všiml, že nám řidič otevřel dveře. Prostě se to tady opakuje pořád dokola - každý se vám snaží vyjít maximálně vstříc a vůbec nic okolo toho neřeší. Radši jsem si před zastávkou ještě koupil pití v automatu, abych si rozměnil 1000 yen bankovku na drobné (úplně všechny automaty berou aspoň 1000 yen bankovky). Jak už bylo zmíněno dřív, jízdné kamkoliv stojí 160 yenů a nechtěl jsem řidiče obtěžovat, aby mi musel rozměňovat. Tato obava se ukázala jako naprosto zbytečná, protože i u řidiče můžete platit bankovkami. Nedáváte je přímo jemu, ale do automatu. Ten to sežere a hnedka vám vysype drobné v nejmenším počtu - super. Ve frontě přede mnou ještě stála starší paní, která chtěla platit 500 yen mincí a úplně automaticky čekala, aby šla jako poslední. Nejdříve jsem ji chtěl pustit před sebe, ale rychle jsem rezignoval, protože tímto chováním tady velmi často vzniká deadlock :-) (jeden čeká na druhého a druhý zase čeká na prvního). Například včera jsme s Xsoftem měli tak 15 sekundový deadlock, kdy nás pouštělo auto odbočující ze silnice přes chodník. Nakonec jsme teda šli, no.

Aktuálně jedeme v shinkansenu směrem do Hiroshimy, cesta trvá 2:30, což dává hromadu času něco dospat a dopsat :-). Dorazili jsme do Histoshimy, systém nádraží no problem, storage krosen no problem, rezervace lístků na další vlak večer (do Osaky) no problem. Každý jsme měli v plánu něco trochu jiného - Xsoft chtěl jít checkovat herny a downtown s obchody. Já jsem chtěl navštívit muzeum ohledně atomové bomby, památníky a tak. Hudebních her jsem hrál dost včera, takže jsem ani netoužil po tom dneska nějak zásadně hrát. Z nádraží jsme vyrazili společně a cestou jsme prošli peace park nebo (nebo podobný název). Je to taková zahrada věnovaná myšlence světového míru a podobně. V tomto parku jsme byli snad přes hodinu, protože jsme dělali hromadu fotek a bylo tam vážně hezky. 

Po parku jsme se rozdělili. Xsoft šel směrem downtown, já s Ithil jsme se vydali směrem k hradu v Hiroshimě. Hrad samotný byl fajn, uvnitř jsme nebyli, protože jsme byli oba zvědaví na památník a muzeum ohledně a-bomby. U hradu jsme našli akorát evidentně velmi starý strom, který přežil výbuch atomové bomby. Z hradu jsme šli dál směrem k a-bomb dómu, což je asi nejznámější symbol Hiroshimy. Je to budova, která byla přibližně 200 metrů od hypocentra (středu) výbuchu. Právě proto na ni působily všechny síly téměř kolmo zeshora, což způsobilo, že nebyla úplně srovnána se zemí. Navrhoval ji český architekt, mimochodem. Město Hiroshima se zavázalo ty trosky udržovat - pokud možno donekonečna, jako memento na to zničení.

Dál jsme se přesunuli na ostrůvek hned vedle, který je celý vyhrazený jako památník a muzeum. Dost mě překvapil rozměr toho všeho. Jsme v Japonsku, kde je o místo celkem nouze a potom najdete toto : 

Šli jsme tedy do muzea, vstupné bylo celých 50 yenů (cca 10 kč). Celé muzeum bylo doslova nacpané informacemi o té hrůze, co se tady stala. Počínaje přes nejrůznější videa, přes skutečně velké modely města před a po až po skutečné věci, které patřily lidem (např. hodinky, které se zastavily v 8:15, což byl čas výbuchu). A to jsem zapomněl na betonovou zeď do které se doslova zabodly střepy z oken. Nebo dopisy starosty Hiroshimy, které posílá vždy, když nějaký národ udělá další jaderný test. Posledních pár jsem vyfotil : 

V muzeu jsme s Ithil strávili cca 1:30 a byli bychom i déle, kdyby se neblížila zavírací hodina. Návštěva muzea je skutečně dost silný zážitek a řekl bych skoro i povinnost pro každého, kdo do těchto končin zavítá. Ono na první pohled totiž tohle město vypadá úplně stejně jako každé jiné. Například když jsme hledali onen a-bomb dome a muzeum, tak jsme museli projít ohromným mrakodrapem a nákupní pasáží. Lidi jsou tu úplně stejní, všechno funguje úplně stejně, jako kdekoliv jinde v Japonsku. Ale když si potom člověk uvědomí, co se tady zase ne tak úplně dávno stalo, tak se mu svírá všechno uvnitř. Je to prostě hnus, co by se neměl nikdy opakovat a každý z lidí, kteří uvažují o použití téhle zbraně by si měl projít tohle muzeum. Tím bych tak nějak ukončil tuhle ne moc veselou kapitolu.

Vyrazili jsme směrem do downtownu, kde jsme měli dohodnutý sraz s Xsoftem. Po cestě jsme se ještě podívali na hypocentrum výbuchu bomby:

Dostali jsme se do nákupní uličky, Ithil si všimla obchůdku s pěknými věcmi a za chvilku už jsme každý měli svoji postavičku. Já mám super Rei z Evangelionu, Ithil něco podobného. S Xsoftem jsme se setkali v jedné z heren, já jsem si dal jeden Jubeat a šli jsme zpátky směrem na nádraží abychom chytli vlak do Osaky, který jsme měli booknutý na 20:01.

Ithil si celou dobu chtěla pořídit yukatu a našli jsme asi na třetí pokus shop, který vypadal, že bude OK. Uvnitř byla moc příjemná paní, která Ithil se vším poradila a pomohla. Vybrali jsme společně yukatu i pásek. Ochotná paní přidala i návod na vázání pásku a dokonce nám to i předvedla. Nechal jsem ji jednu naši českou korunu (ostatní mince jsem už porozdával jinde) a Ithil ji dala malou figurku našeho Krtečka. Už máme vyzkoušené, že když ke Krtečkovi řeknete "čeko manga", tak hned chápou, o co jde :-). Dostala mě ale reakce té paní na naše dárky - okamžitě sundala ze třech malých ručníků cenovky a dala nám je - to jsme vůbec nečekali a bylo to super. S paní jsme ještě trochu pokecali, teda hlavně Xsoft, ten si brousí svoje japanese language skill nejvíc. Říkala něco ve stylu ze v česku máme dobré "dorama" - nevím, jestli myslela divadlo nebo operu. Ithil má ještě skvělou fotečku na památku :

Tento nákup nám zabral dost času (kterého nikdo nelituje), ale dost se začal blížit čas odjezdu našeho vlaku, takže jsme dost brutálně rychlou chůzí spěchali zpátky na nádraží. Ještě zbývalo vytáhnout krosny ze storage a jít na nástupiště. To byl trochu problém, protože jsem za boha nemohl najít náš vlak na odjezdové tabuli, abych zjistil číslo nástupiště. Ale nebyl problém, zašel jsem na gate a "zeptal" se zřízence. Dostal jsem odpověď a mezitím byl vlak na odjezdové tabuli :-). Ale to bylo jakože tak 5 minut před odjezdem. Chtěl jsem ještě sehnat nějaké ideálně sushi bento, ale bohužel jsem nic nenašel. Bohužel, musím přežít na chipsech a cole. Ale zítra si chci dopřát nějaké luxusní running sushi pro změnu.

Vlak do Osaky byl trochu jiného typu než kterými jsme jezdili posledních pár dní, ale aspoň jsme seděli všichni vedle sebe. Já měl všechnu elektroniku z dneška vybitou, tak jsem vytáh svoji "naprosto safe" elektroinstalaci a všichni se jali nabíjet. Zásuvka ve vlaku měla rating 100V/2A 60Hz, takže by bez problému měla naše malé hračky utáhnout. Vypadalo to asi takhle :

Dorazili jsme opět do Osaky a přesunuli se metrem na stanici, kde by měl být hotel. Na první pohled to vypadalo jednoduše, ale začali jsme dost bloudit. Asi po cca 10 minutách checkování map si nás asi všimla místní žena s manželem co venčili psa a jakmile jsem ji řekl "toyo hotel", tak nás začla vést opačným směrem, než jsme šli. Prostě žádné, že vám ukáže - ona vás dovede až na místo, kde je ten hotel VIDĚT a až potom se s vámi rozloučí. Ušetřila nám spoustu času a asi i nervů - super.

Na hotelu je wifi a celkem jednoduché pokoje, ale je tu dost kosa. Aktuálně dopisuji tyhle řádky, je skoro jedna v noci. Ještě si s Ithil dáme cestu pro pití a asi i nějaké lepší jídlo, než chipsy - v 7eleven by měli mít 24/7. Zítra mám v plánu Osaku a nejspíš hrad, co tady je. Mazda muzeum nedaleko Hiroshimy, kam jsem chtěl má bohužel o víkendu zavřeno, takže to bude muset počkat. Sayonara :-).