Vlak odjížděl v 10:49 a jelo se cca 1:30 - spousta času si ještě odpočinout, popřípadě se prospat a podobně. Je vůbec překvapivé, kolik je ve vlaku místa všude kolem i když jsme nejeli v top třídě. Musím se do těch green cars podívat a případně nafotit rozdíl. Cestou jsem trochu dohnal backlog na blogu (drsné spojení) a natočil dvě videa. Nejprve výhled ven a interiér vlaku:
Jak je na tom videu vidět - trať je dost času obehnaná betonem popř. vede přes tunely. No, jak jinak to řešit, když vám vlaky jezdí 300 km/h a po cestě je spousta hor. Po chvíli se ale ukázala moc pěkná scenérie a podařilo se mi natočit video, kde je dost pěkně vidět, jak ty vlaky frčí:
Po dojetí do stanice Kagoshima-Chuo jsem poprosil místní "vlakušky" o společné foto:
A ještě vyfotil vlak na vedlejší koleji, úplný stíhač:
Dojeli jsme tedy do Kagoshimy, což je město ve kterém ani Xsoft nebyl. To znamenalo vyšší level, ale taky zároveň víc zkušeností. Hostel jsme měli booknutý, věděli jsme i že je 4 zastávky metrem od nádraží a znali jsme místo výstupní stanice a přesnou polohu na mapě. Na nádraží bylo všechno důležité v latince (i v takovém "vidlákově"), šli jsme tedy směrem za cedulemi, které hlásaly "streetcar" a byla pod tím ikonka metra. Venek před nádražím vypadal takhle :
Z dálky jsme viděli troleje, já tipoval že to bude trolejbus. Nikoliv - byla to tramvaj. Automaty ale nikde a Xsoft nevěděl, jak se tady kupují lístky. Stáli jsme u budky, kde bylo za pultíkem několik lidí v uniformách a všichni jsme nějak otipovali, že to bude asi ono. Vlezl jsem tedy dovnitř a začal komunikovat lístky. Velmi rychle jsem zjistil, že je "police box" neboli minipolicejní stanice. Člověk za pultem se mě hned ptá lámanou angličtinou "australia", tak mu říkám "čeko" a hned pochopil. Zavolal si druhého kolegu, kterému jsem pomocí engrish a rukama nohama řekl název stanice, kam se chceme dostat. Taky jsem se zeptal, kde se na to kupují lístky. A hned jsem pochopil : 1. lístky se cvakají přímo u řidiče 2. stanice je támhle (ukázal rukou) 3. chceme jet tímhle směrem (rukou naznačil směr). Ptal se mě na název hotelu, kde jsme ubytovaní, ten jsem bohužel z hlavy nedával. To ale nebylo potřebné, tak jsem mu naznačil že všechno OK, poděkoval mu a rozloučil se. Kdybych znal název toho hotelu, tak by nás tam snad byl schopný snad i osobně odvést :-) Prostě super lidi a s angličtinou nemáte vůbec problém.
Přesunuli jsme se tedy na zastávku tramvaje. Trochu minifail byl směr, ale to se dá čekat, když doposud zatím všechny tramvaje jezdily vpravo :-). Přijela nějaká tramvaj, Xsoft se pro jistotu zeptal řidiče "Izumodori ?" (název stanice, kde jsme chtěli vystoupit), ten zakýval, tak jsme se loadovali dovnitř. Z chování ostatních lidí jsme vykoukali, že vystupují předkem u řidiče a nastupují prostředkem. Uvnitř tramvaje, bylo všechno jasné - "150 Yen flat rate" - platí se tedy u řidiče u výstupu a je jedno, jak daleko jedete. Tramvaj se dala do pohybu a já hned řešil další okamžitý problém - názvy stanic na plánku byly jenom v kanji, tak jsem hned začal počítat ujeté stanice. Xsoft radši nažhavil telefon s GPS a mapama (příště si musím tuhle hračku taky pořídit, prostě další level jistoty při cestování v neznámém prostředí). Sloupy na stanicích naštěstí měly popisky i v latince. Krom toho se dalo rozumět i "příští stanice XXX" co říkal řidič. Krom toho Xsoft říkal, že si myslí, že nás ten řidič i vyvolá, kdybychom nevystoupili na té stanici, na kterou se ho ptal. Vystoupili jsme správně a nechali řidiči těch 150 yenů (což je pár mincí). Jejich systém na přijímaní takhle malých plateb se mi moc líbí. Je to malá průhledná krabička, kam shora nasypete peníze. Je tam nakloněná plošinka po které jedou pomalu dolů, aby byl čas zkontrolovat, že je všechno ok. Když ne, tak je tam vrácení zpátky (rollback). Když je to ok tak zatáhne za páčku a peníze spadnou do zásobníku dole (commit). Ono dost věcí v japonsku je tak jednoduchých a intuitivních. Např. mě napadá způsob jak označují, že něco nesmíte. Dají buďto celé paže, nebo jenom prsty do tvaru X. Není to myšleno nějak špatně nebo tak, prostě info. Že je něco v pohodě a OK zase označují znakem O z palce a ukazováku. Každý to hned pochopí, všechno funguje.Ale zpátky k naší cestě do hotelu - byli jsme tedy na správné zastávce kousek od hostelu. Ten se nachází na pobreží a už na hostelworldu psali, že je blízko stanice lodí (v té době jsme nevěděli k čemu můžou být dobré). Po chvíli byla cesta jasná:
Ta velká kouřící věc v pozadí je sopka Sakurajima, údajně nejvíc aktivní sopka v Japonsku. To, že je aktivní poznáte velice rychle - po celém městě je všude jemný popílek, který chrlí. Už od nádraží jsem častokrát slzel a cítil, že něco v oku mám. Jakmile jsem zjistil tenhle fakt, tak jsem si nasadil svoje super izolující sluneční brýle, co jsem dostal od maminky. Teď se vážně hodily, děkuji :-). Už jsem se venku od té chvíle bez nich skoro nehnul. Hostel jsme našli dost rychle, akorát check-in byl až cca od 15 hodin, což nám dávalo asi 1:30 času. Nechali nás ve společné místnosti, kde jsme všichni využili internetu. Já jsem pokecal s domovem (bylo tam cca 7 ráno) a s kamarádem v San Franciscu. Prostě internet power. Taky jsem trochu dohnal blog, už jsem skoro realtime. Pokecal jsem s recepční o té sopce, dala nám nějaké letáky a info. Jezdí tam loď každých cca 10 minut za 150 yenů (pakatel). Takže cíl na zbytek dne jsme měli. Po chvíli jsme se dozvěděli, že room ready, nechali jsme v něm tedy věci a na lehko vyrazili.
Pešky jsme došli na stanici, odkud jezdí lodě na ostrov Sakurajima a nastoupili na zrovna přistavenou. Po chvíli jsme už byli na cestě. Si takhle fotím různě lodě okolo když najednou Xsoft "lodě sux, proč nefotíš tamtu ponorku ?". Myslel jsem si, že si ze mě dělá srandu, ale pak jsem to uviděl taky. Kousek od nás (cca 1km) normálně stála skutečná moderní, funkční ponorka. To mě naprosto sundalo, protože jsem to vůbec nečekal a bylo to pro mě poprvé, co nějakou vidím. Tady to je asi nejhezčí fotka, co jsem s ponorkou udělal:
Ještě mám z cesty takovou normal fotku před sopkou z lodi:
OK, dorazili jsme tedy na ostrov, který je ve skutečnosti činná sopka a má cca 40 km po obvodu. Od recepční v hotelu vím, že máme hledat visitor center, pak tam jsou nějaké lázně pro smočení nohou, vyhlídky a podobně. Po ostrově jsme se pohybovali tak nějak jak se nám chtělo, Xsoft lezl kam se lézt nemá a podobně. Visitor center byl zajímavý, např. tento rok už sopka soptila 573x. Taky jsme si pod mikroskopem prohlédli vzorky ztuhlé lávy - vypadá to jako hromada malých, nepravidelných kamínků. Bohužel jsme na visitor center měli jenom cca 15 minut, protože se blížila 17. hodina, kdy se zavíralo. Ale personál byl příjemný a naprosto v pohodě, jako vždy v Japonsku. Po visitor centru jsme šli vyzkoušet lázně na nohy se super vyhlídkou na Kagoshimu.
Vyhlídka byla fajn, zrovna jsem dotočil jedno z videí. Najednou nás oslovil jeden ze dvou japonců co si tam také smáčeli nohy. Klasická engrish, odkud jsme co děláme atd. Z nich vypadlo, že jsou to námořníci z té ponorky (celou dobu byla krásně vidět). Jeden prý dělá na sonaru, druhý torpéda. No mazec, mě tyhle věci hodně zajímají, tak jsem se zkoušel vyptávat na to, jak dlouho jsou na moři atd. Prý tajemství a tak, budiž. Ale fakt suprově jsme s nimi pokecali, poradili mi dobrý sushi restaurant ve městě a nakonec jsme jim dali nějaké české koruny na památku. Fotky mám, tady:
Chvíli poté, co odešli, dorazila další japonská paní a pokec se opakoval. Tahle je z Okinawy (nejjižnější ostrov), hraje hudbu a je tu s manželem. Měla i fajn psa. Foto:
Já se naučil pár slovíček japonsky, vyzkoušel angličtinu a vyměnili jsme si s těmi námořníky i facebook kontakty :-). Cestou zpátky na loď jsme chtěli dát ještě dinosaur park, ale už bylo dost pozdě (nejspíš bude mít zavřeno), takže jsme se opět lodí přesunuli zpátky. Na té lodi byly takové ty stacionární dalekohledy a nechtělo to ani peníze. Xsoft to skvěle vychytal - nějakým zázrakem se mu povedlo podržet telefon za okulárem tak, že nahrál dost husté video se super přiblíženou ponorkou. Já jsem zkoušel to samé (spojit svůj x10 zoom foťák s krát-hodně zoom dalekohledem), ale moc se nezadařilo.
Ve městě jsme našli místní hernu, zahráli párkrát Jubeat, DDRko a šli hledat jídlo. Našli jsme něco dost zapadlého a levného, tak jsme šli experimentovat. Ithil byla se svým jídlem spokojená, Xsoft si vybral polévku s vajíčkem které nerad. Já si vybral něco, co vypadalo jako klepítka. No nakonec to byly osmažené asi sardinky, prostě komplet malé rybičky. Ale ono je to těžké, když vybíráte z menu, které má celkem low-res obrázky. Každopádně jsem to snědl celé a bylo to celkem dobré.
Dál už jsme se přesunuli na hostel, kde jsem našel zatím nejvíce pokročilý control panel od záchodu:
No a teď aktuálně jsem konečně realtime. Jsou 3 ráno a aktuálně tak nějak řešíme, co dál. Xsoft si chtěl dát výlet na ostrov Yakushima, což je odsud cca 4 hodiny pomalou, nebo 2h rychlou lodí. Je tam ale háček - je to dost opuštěné, skoro nikdo neumí anglicky a podobně. Tak se uvidí co dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat