Werkův blog: Den jedenáctý - Hiroshima (a Mazda Museum)

Tak a je to tady. Vychází Diablo 3, ale taky já poprvé cestuji sám po Japonsku. Z potvrzení rezervace je cesta do Mazdy jasná, večer jsem koukal na streetview a těžká pohoda. Probudil jsem se chvíli před 5:45, přesně podle plánu. Teda spíš mě probudil zlověstný zvuk bubnování, který jasně indikoval, jak venku bude. Letmým nahlédnutím do zahrady jsem se ujistil, že opravdu prší. Někdy to přijít muselo, určitě to nebude velký problém. Hodil jsem do sebe monstera, kafe, zapakoval svůj stuff, pozdravil zbytek a vyrazil vstříc brzkoranní Nagoye. V ryokanu žádné public deštníky nebyly, takže jsem nahodil akorát kapuci a šel směrem nádraží.

Takhle brzo ve městě jsem potkal akorát několik joggerů a dost aut. Déšť nebyl tak špatný a půlhodinka kterou jsem si dal na cestu z ryokanu na nádraží byla úplně akorát. Vlak už čekal na nástupišti a ve vagonu byl se mnou zezačátku jeden člověk. Cesta zabere cca 2:20, takže jsem během té doby nahrál pár videí z vlaku a napsal kus blogu. I ty 2:20 uběhly vážně rychle a já jsem se ocitnul znova na stanici v Hiroshimě. Zbýval ještě přesun lokálkou na stanici Mukainada (2 stanice). Vlak jsem našel podle času odjezdu, radši jsem se ještě zeptal obsluhy u brány, vše no problem. Dorazil jsem na stanici Mukainada, s dost velkou rezervou.

Pršet už docela přestalo, ale nevypadalo, že by se dnes počasí mělo nějak zásadně měnit k lepšímu. Cesta k centrále Mazdy byla opravdu jednoduchá jako v e-mailu a za chvíli jsem už koukal na onu budovu :

Zbývalo ještě cca 20 minut, takže jsem prošel okolí. Hned naproti byla Mazda nemocnice. Kouknul jsem ještě na parkoviště zaměstnanců, můžete hádat preferovanou značku :

Na recepci byly 3 moc příjemné usměvavé slečny, měly dost vychytaný synchronní úklon :-). Zapsal jsem se na english tour a čekal ještě několik minut. Nafotil jsem novou CX-5 co tam měli vystavenou :

Ještě před začátkem jsem potkal moc fajn Inda co žije v Kanadě, ale na jeho jméno si zaboha nemůžu vzpomenout. Budu mu říkat pracovně Raj a pak to upravím :-). S Rajem jsme pokecali o všem možném, pak pro nás přijel mazdabus a svezl nás na místo muzea. Jel už uvnitř areálu, takže žádné public silnice. Továrna je opravdu dost velká. Naše průvodkyně nás dost dobrou angličtinou upozorňovala na zajímavé detaily. Např. že v celé fabrice mají 4 hasičské stanice, vlastní systém autobusů pro zaměstnance, vlastní elektrárnu která vyrábí 70% potřebné elektřiny a vysokotlakou páru potřebnou při výrobě. Taky, že Mazda vlastní 500m dlouhý most přes zátoku, což je jeden z nejdelších mostů, který vlastní společnost na světě. Bus jel asi 15 minut a dorazili jsme na místo muzea. Na začátku byla ukázka 3 aut, tady mám fotku s japan dvojkou (tady se jmenuje Demio) :

Dál následovala historie aut, začínali výrobou tříkolek, tohle je první Mazda věc :

Pokračovala významnými modely Mazdy, až po součanost. Dál následoval popis rotačního motoru, který Mazda vymyslela a zdokonalila. Vyhrála s ním i Le Mans 24 hodin, konkrétně s tímto autem :

Pohání ho tento motor o celkovém výkonu 700 koní :

Prohlídka dál pokračovala procesem návrhu, konkrétně tohle je známý model RX-8. Nejprve máme model z hlíny ve zmenšeném měřítku :

Pokračuje se 1:1 modelem interiéru na vyzkoušení ergonomie, viditelnosti z kabiny a podobně :

Dál už je na řadě hliněný model 1:1, finální ověření designu :

Pokračujeme procesem výroby RX-8, základem je nosný rám a zavěšení :

Ten pak drži karoserii, což je prostě zohýbaný, svařený a nalakovaný plech (o tom za chvíli) :

Dál měli na zdech okolo přidělané všechny potřebné komponenty - nejprve kabely :

Nejrůznější drobnosti okolo :

Crashtest (50 km/h) :

Mě hodně zaujala výroba karoserie. Nejprve máme plechové pláty, do těch se vystříhá potřebný tvar :

Pak tam mají lis, který má tlak přes 4200 tun, ten plech zohýbá do potřebného tvaru :

Dál pokračujeme svařováním (buďto klasicky elektřinou, nebo nový způsob pomocí tření, který nepotřebuje velký proud), celá RX-8 má přes 4000 svarů a všechno dělají roboti :

Vznikne celá karoserie pro auto, zatím pouze z plechu :

Dál se pokračuje nátěrem, 3 vrstvy barvy :

Zbývá nainstalovat veškerou elektroniku a interiér :

Dál následovala prohlídka skutečné výrobní linky která vyrábí dvojky a trojky. Tam se nesmělo fotit, takže nic nemám. Každopádně to bylo zajímavé - skelety aut tam jsou zavěšené shora a pomalu jedou po lince, každý skelet má vedle sebe i boxík se šroubky. Dost věcí tam dělali manuálně, ale např. nanášení uretanu na okna (lepidlo, které drží sklo na svém místě) dělá robot. Přesně ví, jaké další sklo (čelní, zadní, boční) mu přijede jako další a pro jaký typ auta. Naprosto přesně pak obtáhne obrys okna uretanovou pěnou, podá sklo dalšímu robotovi a ten ho pak umístí na auto. Auta v této fázi už měla hotový kus palubní desky a ze všech se už houpaly klíčky :-). Motor v sobě ale neměla, ani výfuk a podobné části. Ten se montuje až úplně nakonec, protože je to jedna z nejtěžších věcí. Na konci linky jsme koukli z pozorovacího okna na soukromý přístav Mazdy (to se taky nesmělo fotit). Hotová auta tam čekají pěkně srovnaná, až si pro ně přijede jedna z ohromných lodí na přepravu aut. Bohužel, žádná tam v tu chvíli nebyla. Potom už zbývalo akorát projít na konec prohlídky do souvenir shopu. Ten mě dost zklamal, protože tam byl prd výběr a vesměs např. různé dresy baseballového týmu, který Mazda sponzoruje.Ale jinak bylo Mazda muzeum super a dost jsem se dozvěděl. Taky jsem se podíval, kde asi vznikla moje dvojka :-).

Po muzeu jsem přemýšlel co dál, kecal celou dobu s Rajem a ten říkal, že míří na Miyajimu, což je slavná tori brána nad mořem - tak jsem se přidal. Zajeli jsme na příslušnou stanici a lodí přejeli na ostrov (trajekt byl JR, takže rail pass platí i zde). Bohužel počasí bylo pořád stejně naprd a navíc ta tori brána je v rekonstrukci po bouři, která ji poškodila někdy v dubnu :

Checkli jsme aspoň místní chrám a dost drzé srnky :

Raj dělá rekreačně makro fotografii, tak mi vysvětlil, co znamenají různá hejblata na mém foťáku a jak fotit líp. Už bylo kolem třetí hodiny a já začal pomalu řešit cestu zpátky za zbytkem bandy do Nagoyi. S Rajem jsem vyměnil kontakty a rozloučil se. Vrátil jsem se zpátky na stanici Hiroshima a objednal si lístky na vlak. Bohužel už to nebyla přímá linka jako ráno a zbývala mi asi hodina a půl času před odjezdem. Tak jsem zalezl do mekáče na jídlo a zjistil, že nezabezpečené wifi nejsou vážně nikde. V prvním vlaku do Shin-Osaky jsem na chvíli vytuhl, v druhém vlaku jsem jenom tak pospával.

V Nagoyi mi Xsoft pořád neodpovídal na SMS, které jsem mu posílal kdy dorazím, tak jsem začal hledat hernu u nádraží (včera mi ji ukazovali). Našel jsem akorát sushi restauraci, kde jsme včera jedli, ale herna pořád nikde. Systematicky jsem prohledával okolí - asi bych ji eventuálně našel, ale pípla SMS od Xsofta že sraz na nádraží, tak jsem šel tam. Na nádraží jsem se setkal s bandou, dali jsme ještě pár jubeatů a šli spát. Udělal jsem ještě několik fotek lázně v našem ryokanu :