středa 9. května 2012

Den čtvrtý - Fukuoka

Při probouzení se opakoval úplně stejný fail jako včera s tím rozdílem, že si vůbec žádný budík nepamatuju (nastavoval jsem opět na 9:00). Probudil jsem se zase jako první cca ve 12 a hned jsem šel budit zbytek. Ještě před odchodem jsme trochu přemáchli prádlo a hodili to na sušák, aby byla alespoň minimální šance, že až budeme příští den odjíždět, tak to bude suché. Balení proběhlo celkem rychle a vyrazili jsme na metro. Na dnešek jsme naplánovali výlet na Robosquare, což je muzem robotů o kterém mluvila Noriko. To je Japonka která žije v česku a před výletem jsme za ní byli v Praze pro tipy, pochází právě z Fukuoky. Na mapách jsem si všimnul, že Robosquare je prakticky na pobřeží. Takže v plánu bylo to tam prolézt nohama, arkády ani shopy jsme nějak hrotit nehodlali.

Náš cíl byl celkem daleko, takže jsme použili služeb metra. Xsoft tam chytil wifinu, ta měla velmi slušné parametry (na to, že to je free wifina v metru).


Metrem jsme dorazili na stanici Nishijin a pěšky se vydali směr pobřeží. Cestou jsme šli kolem několika obytných čtvrtí a škol. Všude docela klid a prázdno (s vyjímkou aut). Od jisté chvíle jsem začal cítit charakteristickou vůni moře, což byla indikace, že jdeme správným směrem. U moře jsme nalezli moc fajn parčík s rozvodnou na dobrém místě. Tak jsem neváhal, dal na ni foťák a na samospoušť nám udělal celkem pěkné foto :-).


Po chvíli hledání jsme nalezli i onen Robosquare - nacházel se v druhém patře jedné z megabudov. Co nás příjemně překvapilo - nebylo tam žádné vstupné a bylo tam úplně prázdno. Muzeum se mi moc líbilo - bylo tam skutečně hodně robotů všech typů a velikostí, rozpoznávání obrazu, kompletní kolekce všech Aibo a podobně. Ithil se tam zamilovala právě do nejnovějšího modelu Aiba, který běžel na ukázku i s obslužným softwarem na počítači. Od 16 hodin tam byla ukázka dalšího robota - předváděl různé tance a podobně, moc pěkné.

Personál muzea byl skvělý, jak je v Japonsku zvykem. Po muzeu jsme šli checknout místní pláž. Nemůžu říct, že jsem se koupal v Tichém oceánu (protože tohle pobřeží je směrem ke Koreji, Ochotské moře myslím), ale v tom už jsem se stejně koupal na druhé straně v USA :-). Pláž byla stejná, jako kdekoliv na světě, písek nesvítil zeleně :-). Sundali jsme botky a šli jsme se smočit do moře, které bylo dost chladné. Koupání jen pro velké otužilce a na celé pláži jsme neviděli snad nikoho, kdo by se koupal. Kdybychom chtěli jet do Koreje, tak by loď jela odtud. Ale potkali jsme dva moc fajn korejce, co tady byli na výletě. Kupodivu o Starcraftu pořádně nic nevěděli, ale chtěli s námi společné foto.


Dál jsme pokračovali pěšky podél pobřeží přes různé parky, běžecké trasy a podobně. Celkově se jednalo o velmi klidnou část města, což jsem po třech dnech neustálého shonu ocenil. Zajímavá byla hrabací loď - najede na místo, ponoří 4 stěny až na dno, odčerpá vodu a hrabe (aspoň tak jsme se shodli, že to asi funguje). Asi je potřeba to dno pravidelně prohrabávat, aby se mohly i větší lodě. O kousek dál jsme narazili na kanál a jelikož byl asi odliv, tak byl téměr prázdný (voda tak po kolena). Bylo tam dost lidí, kteří sbírali nejspíš mušle, nebo nějakou podobnou havěť. Pokračovali jsme dál rezidenční čtvrtí, až jsme narazili zpátky na hlavní silnici. Tam jsme dali foto pro Noriko u ukazatele na Sagu, kde žije v Japanu.
Dál jsme se chtěli přesunout metrem zpátky směrem na arkády. Po cestě nás ale napadlo, že bude fajn nasbírat experience jinde, tak jsme vylezli o stanici dřív, taky v nějaké obchodní čtvrti. Dál jsme prolézali různé shopíky, kterých bylo v okolních uličkách fakt hodně. Nakonec jsme úplnou náhodou dorazili zpátky na hlavní ulici, co vede až skoro k ryokanu. Ještě byl čas checknout jeden fakt velký obchoďák po cestě. Já tam nic moc nefotil, kromě hajzlíku, který měl control panel v angličtině a dost jednoduchý (chybělo ovládání vyhřívání sedátka a nastavení úhlu trysky). Takže jsem konečně bez obav vyzkoušel legendární japonské WC. A bylo to super :-).
Zbývalo vrátit se na hotel a zjistit, že věci jsou pořád skoro stejně mokré jako ráno. No, bad luck. Dál už byla klasická koupel (na nějakou dobu asi poslední) a nakonec jsme se s Xsoftem blejskli v yukatách na památku.









 

Žádné komentáře:

Okomentovat