úterý 15. května 2012

Den desátý - Kyoto (a vlaky)

Ráno jsme se probudili někdy před devátou ráno a všichni jsme usoudili, že prodloužíme svůj pobyt v tomhle ryokanu ještě o jeden den. Je sice trochu dražší, ale majitel je moc fajn a všechno je krásně čisté a upravené. Horká lázeň je vyvedená celá v mramoru (oproti kachličkám v ryokanu ve Fukuoce, ale ten byl taky fajn). No a nakonec se nám nechtělo vstávat a balit se :-). Takže jsme skutečně vylezli z postele někdy kolem 11 hodiny. Já jsem hnedka zkontroloval maily, abych zkontroloval, jestli mi odpověděl někdo z Mazdy na rezervaci. Stalo se (odpověděli mi někdy v 7:30 ráno) - v mailu bylo, že je všechno OK a mám rezervaci na anglickou tour do muzea zítra od 10:00 ráno. Mail obsahoval i podrobné instrukce, jak se dostat do továrny z hlavního nádraží v Hiroshimě. Mrknul jsem na Hyperdii (takový IDOS na vlaky v Japonsku) a zjistil jsem, že budu muset vstávat a vyrazit dost brzo abych to stihnul. Konkrétně pojedu vlakem z Nagoyi v 6:35 ráno, abych dorazil do Hiroshimy v 9:05 (je to dost daleko). Potom už je to jenom 15 minut lokálkou do stanice Mukainada, kde sídlí Mazda. No nedá se nic dělat, rezervaci mám, to muzeum vypadalo na internetu super, takže si zítra holt přivstanu.

Plán na zítřek by tedy byl, teď zbývá pořešit co s dneškem. Nakonec jsme se dohodli, že pojedeme zpátky do Kyota a podíváme se na místní "tunel" z tori bran. Název toho místa teď nevím, ale určitě to jde dohledat. Dál se prý dá v Kyotu si nechat vyrobit vějíř na míru (vybrat si materiál toho papíru a dřevo). No a nakonec - Xsoft s Ithil chtěli navštívit hlavní budova Nintenda, kde si chtěli nechat podepsat nějaké věci od jednoho game designéra (designoval Mario, Zeldu a další Nintendo klasiky). Nakoukli jsme do zahrady a zjistili, že počasí je dnes skutečně velmi příjemné a sluníčko dost smaží. Takže jsme po posledních několika chladnějších dnech mohli konečně zase obléknout jenom kraťasy a trička. 

Vyrazili jsme tedy na nádraží v Nagoye a Ithil si po mém naléhání vyzkoušela zarezervovat lístky (všichni pracovníci JR, rozumí bez problému anglicky). Do odjezdu vlaku zbývalo ještě asi 15 minut, tak jsme s Xsoftem šli lovit "star trek vlak". Jde totiž o to, že kromě shinkansenu typ N700, kterým běžně jezdíme (já mu říkám "stíhačka") existuje ještě novější typ vlaku. Na ten nám bohužel rail passy neplatí, ale moc rád bych ho viděl naživo a vyfotil. Snad se tu jeho fotka objeví, prozatím zkuste google images : "shinkansen nozomi". S Xsoftem jsme tedy na odjezdové tabuli našli kolej, kde bude stavět express Nozomi a připravili foťáky. K našemu zklamání přijel "pouze" vlak typu N700, udělal jsem aspoň fotku čumáku:
Ono se totiž shinkanseny dělí podle několika názvů. Máte expresy Kodama, Hikari a Sakura kterými běžně jezdíme a ty obsluhují vlaky typu N700 (i když úplně první cestu z Tokya shinkansenem jsme jeli ještě nějakým starším typem). Potom je tu zmiňovaný express Nozomi a Himeji. Na tyto vám neplatí rail pass a IMHO je obsluhují vlaky typu N700 a onen "star trek" (možná je to N900). Ten název expresu vám určuje, v kolika stanicích vlak staví. Kodama bude nejpomalejší (staví v každé stanici), potom bude Hikari a Sakura (přesně pořadí neznám) a nakonec Nozomi a Himeji. Tohle všechno mám tak nějak ze svého pozorování, takže to neberte jako ověřenou informaci. Blog píšu drtivou většinu času offline, takže nemám po ruce google, abych si to ověřil. Každopádně na "star trek" se teď zaměřím a vidět a vyfotit si tu věc prostě chci. Jinak to, že rail pass na ty nejrychlejší expresy neplatí, vám vůbec nemusí vadit. I typ N700 je pro Evropana naprostá pecka, ve které ta cesta zatraceně rychle utíká a vy byste rádi, aby ten vlak jel ještě déle :-). I časově to není tak velký rozdíl, dělá to např. 10 minut při cestě, která trvá hodinu. Ohledně max. rychlosti - shinkanseny by měly jezdit až 300 km/h, my máme GPS změřeno v typu N700 rychlost 222 km/h.

Koukám, že jsem se docela rozepsal o vlacích, ale už teď vím, že mi to bude v Evropě hrozně chybět. Každopádně a to nevím jak moc to zdůraznit a podtrhnout - pokud uvažujete o výletu do Japonska, naprosto bezpodmínečně si KUPTE rail pass. Shinkanseny nejsou vůbec levné pro běžné cestování a rail pass vám ušetří opravdu hromadu peněz. Určitě nechete vytuhnout na jednom místě a rail pass vám dává naprostou svobodu. S platností není problém, tam kde ostatní vkládají svoje draze zaplacené lístky vy jenom ukážete pass obsluze a hned vás pustí. Nikdy žádný problém. Ten pass taky platí na všechny ostatní vlaky, autobusy a metro, dokud je provozuje JR. Jenom ho střežte jako oko v hlavě - náhradu vám nevystaví. Nemusíte ani čekat fronty na rezervaci lístků, pokud nechcete - stačí ukázat pass, projít branou a nasednout na vlak dle svého výběru (s vyjímkou expresů zmíněných nahoře a nastoupit musíte do non-reserved vagonu). My si ale rezervace děláme, protože máte jisté místo a ty lístky vám zůstanou pro info. Během zpátečního letu bych chtěl projít všechny tyhle svoje rezervační lístky a naházet je do excelu, odkud kam jsem jel. Pokud najdu délku tratí mezi městy, tak udělám i statistiku průměrné rychlosti. Nakonec chci zkontrolovat proti Hyperdii, kolik peněz vám ušetří takový rail pass za 2 týdny. Kéž by tak šlo jet zpátky do Evropy tímhle vlakem - hnedka bych radši jel 40 hodin tímhle skvělým vlakem než se tlačit 12 hodin v letadle (snad bude během zpátečního letu fungovat aspoň video, please Alitalia, please). A teď úplně jiné téma - pokud jste muž a vykonáváte potřebu na záchodě vestoje, dávejte si velký pozor na možné zrychlení vlaku - může člověka docela nemile překvapit :-).

(Doplněno zpětně, nechce se mi kontrolovat validnost minulých vět - v Hiroshimě jsem viděl a nafotil "star trek" vlak, jednalo se o express Kodama, tedy ten nejpomalejší. To úspěšně popírá všechny moje minulá tvrzení a proto můžete "star treka" potkat všude a jet s ním na rail pass, snad se s ním svezeme).

Ok, s vlakama už fakt končím :-). Dorazili jsme tedy do Kyota a lokálkou jsme se přesunuli na potřebnou stanici. Začali jsme tori branami, bylo jich tam opravdu hodně a jelikož jsme toho chtěli stihnout ten den více, tak jsme dali zkrácenou tour dlouhou pár set metrů. Pravý labužník si může dát 4km dlouhou procházku, ale věřte, že to brzy omrzí. Ono je to takové trochu monotónní :-). Tady mám fotku :
Po tori branách jsme začali hledat vějířárnu, ale po cca hodině chození se nedařilo. Mě to nevadilo, protože bylo fajn počasí a zase jsme poznali kus Japonska. Tady je třeba bambusový lesík : 
Náš další cíl byla centrála Nintenda, pořád v dosahu chůze. Ten den jsme toho nachodili hodně, odhaduji tak minimálně 5km. Mě tedy pauza bodla, dal jsem zevl před Nintendem a nechal Xsofta s Ithil aby šli dovnitř. Xsoft sehnal perfektní lihovku, měli připravená svoje 3DS na podpis toho game designéra. Já jsem s nimi nešel, protože k Nintendu nic extra necítím. Samozřejmě Super Maria znám, to je klasika klasik, ale jsem na jiný typ her. Hry od Nintenda jsou na mě moc jednoduché a musel bych si kupovat hardware, který nemám. Naopak např. Konami mám rád, protože vymysleli DDRko a jiné hudební hry :-). Xsoft a Ithil se vrátili až moc rychle, ani jsem nestihl roztáhnout mp3 přehrávač. Prý je nepustili přes vrátnici (prosté "you cannot go there") a žádná recepce tam prý není. Když byl Xsoft na minulém výletě v centrále Konami, tak sehnal podpis od Naokiho, což je tvůrce spousty hudby do hudebních her. Od toho bych podpis chtěl taky. Takže Nintendo byl fail. Dál už v Kyotu nic moc v plánu nebylo, takže jsme začali s přesunem zpátky na nádraží. Chůzi (cca 2km) jsme vyloučili, protože chození měli všichni dost. Na mapce v Xsoftově mobilu jsem si všiml bus zastávky nedaleko, tak jsme vyrazili tam. Xsoft si pak všiml nějaké ikonky hvězdičky a tečkované čáry k nádraží, která byla ještě blíž. Dohadovali jsme se, co to je - nakonec to bylo metro :-). Dojeli jsme v pořádku na nádraží a Xsoft si všiml obchoďáku s elektronikou kousek odtud, tak jsme šli tam.

Byla to opět Big Camera, já jsem neodolal a koupil si akumulátor s USB výstupem a solárním článkem za bratru 4000 yenů (cca 800kč). Na takové to domácí dobíjení :-). Prolezli jsme první 2 patra a vyzkoušeli jsme tam super věcičku od Epsonu. Jsou to takové VR brýle, podobné značky Sony jsme už našli. Tyhle jsou ale naprosto skvělé v tom, že můžete skrz ně koukat ven. Vyzkoušel jsem to a je to super - úplně vědomě si řeknu "koukám na film" a oči fakt zaostří na to, na co chcete koukat. Zároveň si můžete kdykoliv říct "koukám ven" a je to jako byste koukali přes sluneční brýle, normálně vidíte kolem sebe. Celé to jede na Androidu, má to wifi, webový prohlížeč a všechny tyhle serepetičky. Za cca 60000 yenů (~12000 Kč) to může být vaše. Tady má s tím fotku Xsoft :
Další ohromné překvapení bylo třetí patro. Tam se nám podařilo najít místní knihovnu. Nepředstavitelné hromady knížek o úplně každém jazyce, technologii, standardu nebo hardwaru, který si dokážete představit. Tady jsem já s knížkami mě blízkými :
Děkuju Ithil, že to s námi vydržela (a má fotku s knížkami o Latexu a ITIL :-), s Xsoftem jsme tam byli jak v cukrářství. Nakonec jsme si už vážně museli říct, že jdeme pryč, protože já bych tam mohl být hodiny, i když bych moc nepřečetl.

Dojeli jsme do Nagoyi a já si rovnou zašel booknout lístek na svůj vlak zítra do Hiroshimy. Všichni jsme měli _opravdu_ hlad a měli chuť na sushi. Po chvíli hledání jsme našli sushi s hodně dobrými cenami. Mínusem bylo, že majitelka neuměla ani slovo anglicky :-). Takže english menu by bylo zbožným přáním. Hnedka, co zjistila, že si s námi moc nepošprechtí nás vytáhla před krám, abychom si ukázali. Xsoft zůstal uvnitř, Ithil chtěla jenom tuňákové nigiri a to se ji zadařilo objednat a taky dostat. Já chtěl nigiri set, donesla nám ale dva. Ono když se nad tím zamyslíte, tak se moc není čemu divit. Nemohla vědět, že Xsoft nic nechce a menší faux-pas je přinést jedno jídlo navíc, než jich přinést méně. Tolik sushi jsem neměl šanci spořádat, takže přišel čas na level 2. Vysvětlit, že chceme ten zbytek zabalit s sebou. Xsoft ale má skills, sushi stálo něco kolem 3500 yenů za oba a měli jsme boxík se zbytkem. Všichni jsme byli totálně zničení a proto jsme se přesunuli do ryokanu. Tam zbývalo testnout novou hračku, zablogovat a podobně, dát skvělou horkou postel a spát.

3 komentáře:

  1. Tak na blogpost z tovarny Mazdy jsem teda hodne zvedavej :)

    OdpovědětVymazat
  2. BTW jaky JR railpass jste kupovali? ten na 14 dni za 45100 Yen?

    OdpovědětVymazat
  3. jojo, 14 dní, ordinary. Ten na green cars nemá smysl, protože i v té "obyč" třídě je místa hromada. A co jsem koukal, tak se v těch green cars snad může i kouřit, takže pass.

    OdpovědětVymazat