Den desátý - Kagoshima (Sakurajima)

Zážitky z posledních dní se asi projevily na spánku - měl jsem lucid dream, čili sen o kterém víte, že je to sen a můžete ho ovláat. Byl to hodně zajímavý a objevný zážitek. Ráno jsem se vzbudil tradičně o něco dřiv a psal si s lidmi z ČR, kteří tam ještě ponocovali. Po probuzení Deira jsme začali balit svoje věci a připravovali se k odjezdu. Recepční z hostelu si pak s námi chvíli povídala o všem možném, jak se nám líbilo, kam směřujeme dál a podobně. Nevím, jestli jsem to minulý rok psal, ale Yakushima Youth (teď to změnili na Backpackers) Hostel je místo, kde chcete být na Yakushimě ubytováni. Je hned vedle přístavu, má prostorné pokoje v japonském stylu (ale jsou tu i palandy, pokud je preferujete) a anglicky dost dobře mluvící staff. Vedle pokoje pak máte krytou verandu se spoustou místa a věšáků na sušení věcí. A když chcete, tak v common roomu můžete pokecat s lidmi úplně odevšaď. Já jsem mluvil s dvěma holkama z New Yorku, s Australanem, Dánem a paní z Tokya. A jako tečka nakonec je hned vedle balkonek s krásným výhledem na přístav. Náš pobyt tady ale končil a loď zpátky měla pevně danou rezervaci, takže není možnost si to tady ještě prodloužit. Oba bychom chtěli.

Po check-outu jsme dorazili do přístavu a vyměnili si lístek za boarding pass. V 10:45 loď odrazila od mola a už ve 12:35 jsme byli zpátky v civilizaci, v Kagoshimě. Naše další ubytko jsem naplánoval v Green Guesthousu - byli jsme tady ubytováni v roce 2012 a bylo to OK. Jako bonus je hostel prakticky hned u přístavu. Check-in byl až od 15 hodin, takže jsme nechali v přízemí akorát velké kufry a šli zpět do přístavu. Předpověd počasí na dnešek vypadala opravdu dobře, takže dneska si dáme Sakurajimu (velká, velmi aktivní sopka uprostřed zálivu).

Deirh našel možnost koupení si passu pro turisty za 1500 JPY na dva dny. Pak máte zadara trajekt na Sakurajimu, tramvaje a busy ve městě a na Sakurajimě (kromě jednoho, který jezdí úplně dokola Sakurajimy). Hnedka jsme toho využili. Deirh má na mě pozitivní vliv v tom, že vyžaduje pořádné jídlo v tradičním stylu (čili žádný mekáč/subway). Našel jeden ramen shop hnedka v přístavu, tak jsme se stavili. Já jsem si dal ramen s plody moře a byl opravdu výborný. Jediná nevýhoda bylo jíst horké jídlo, když venku bylo 28C, ale spláchl jsem to spoustou studené vody. Trajekty na sopku jezdily každých 15 minut, tak jsme na jeden nasedli.

Cestou lodí jsme oba čuměli do mobilů, když najednou Deira japonec upozornil: "mite, mite" a ukázal na sopku - zrovna začala chrlit popel. Další skvělá věc na vidění vlastníma očima :-). Po chvíli už není poznat, jestli to byla erupce, nebo další mrak nad sopkou. Bezpečně jsme dojeli do druhého přístavu a vylezli z lodě.Oproti roku 2012 jsem si všiml úplně nového terminálu. Tam jsme na informacích dostali mapku a tipy na zajímavá místa. Nejlepší výhledy jsou prý z observatoře Yunohira, asi 14km odtud, ale vysoko. Jezdí tam bus, na který platí náš pass, pak se vrací zpátky sem. Jinak je celá Sakurajima docela velká, 36km po obvodu, což bez půjčeného auta (které jsme teď neměli) v tomhle vedru nebylo dost reálné. Když jsme tady byli ve 2012, tak jsme chodili jenom pěšky kolem přístavu. Nasedli jsme tedy na bus a vyrazili. Je to takový ten poznávací bus, který všude staví na 5-15 minut, aby si lidi mohli ty věci prohlédnout, nafotit a nasednout zpátky.

Po dojetí na observatoř nám bylo jasné, že tu chceme posedět déle, než těch 15 min, které tady bude bus čekat. Takže jsme ho nechali odjet a užívali si ten klid po odjezdu busu s lidmi. Vyhledy byly skvělé, na jedné straně Sakurajima, na druhé záliv a velkoměsto. Během hodinového čekání na další bus nejdřív přijel JR bus se skupinkou důchodců a průvodkyní. Pak přijela taxíkem japonská rodinka a taxikář s nimi vystoupil a dělal jim průvodce. Srovnejte tohle s českými taxikáři :-). Nakonec dorazila skupinka motorkářů. Po přijetí dalšího busu jsme si hned vlezli do něj hned vlezli, protože byl prázdný a uvnitř jela krásně klima. Řidič ho tam nechal nastartovaný s otevřenými dveřmi, naprosto no stress.

Dál jsme chtěli omrknout "Lava Processing Center" z mapy. To obnášel se busem vrátit zpátky do terminálu, nasednout na další a vystoupit o zastávku před observatoří. Samotné centrum byla akorát garáž s několika náklaďáky a vybavením okolo. Takže jsme se otočili a šli jsme pěšky zpátky k terminálu. Po cestě jsme ale našli další skupinu koček, takže proběhlo další krmení. Podle mapy jsme plánovali jít podél silnice, ale objevili jsme moc sympatický trail, který vedle paralelně s ní. Po cestě jsme si dali ještě odbočku k takovému velkému trychtýři z kamenů, asi se to používá na směrování toku lávy. Po krátkém trailu jsme došli zpátky k přístavu. Vědel jsem o foot onsenu nedaleko, tak jsme šli tam.

Po krátkém máčení nohou jsem ši všiml velkého brouka, který bezmocně plaval v onsenu asi 5cm od Deirovy nohy. Ono to spíš byl nějaký sršen, protože měl mega žihadlo. Přesto mi ho bylo líto, tak jsem si dal přes ruku igelitovy pytel a krátkým cukem jsem ho vyhodil z vody ven na zem. Jak byl mokrý, tak nemohl létat, takže jsme si ho mohli prohlédnout pěkně zblízka. Deirh nahodil google a zjistil, že to je smrtelně jedovatý japonský sršeň, od tohohle žihadlo dostat nechcete. Je jasné, že jedno dupnutí botou by naše problémy vyřešilo, ale oba jsme nějak tušili, že to není správná věc. Místo toho jsme během celého onsenování jedním očkem koukali, jak se tam válí po zemi a odhadovali, kdy bude připraven ke vzletu (to už jsme tam nechtěli být). Ještě k tomu tam létal japonec s dronem, jehož hluk se velmi podobal tomu sršnímu. Onsen tedy nebyl úplně bezstarostný, ale nafotili jsme si krásný západ slunce nad Kagoshimou a šli zpátky do přístavu.

Tam jsme potkali další skupinku koček, takže proběhlo další krmení. Pak už zbývalo jet 10 minut trajektem do města a checknout se do hostelu. Máme kliku na pokoj v japonském stylu, bohužel prodloužení už není možné, zitra musíme vypadnout. Wifi tady ale uploaduje 50 Mb/s, takže po Yakushimě můžu konečně všechno uploadnout na pravá místa.