Já jsem věděl, že dneska MUSÍM tu blbou plastovou stříkačku prostě sehnat, stůj co stůj. Nebo jinak vyřešit svůj problém. Samozřejmě sám, zbytek měl v plánu historické Kyoto. Provedl jsem s Ithil výměnu: svůj foťák za její telefon, kterým si dělá fotky. Ono totiž datová SIM karta, kterou mám je úplně super, ale nemá tel. číslo. Takže by mi případně napsali na její telefon, kdyby nastal nějaký problém.
Já jsem si v google mapách našel všechny lékarny v okolí (bylo jich asi 5) a obě Kjótské nemocnice. Vybavil jsem se extra prachama pro doktory a všichni jsme vyrazili. Se zbytkem jsem se rozloučil na metru a péšky vyrazil k lékarně #1. Na místě po ukázání obrázku stříkačky z googlu nastala klasická reakce "nee, nemáme". Já jsem věděl, že se nesmím nechat tak jednoduše odbýt a musím nějak vysvětlit svůj problém. Pak mě osvítil asi blízký Ingressí portál a mě došlo, že mám přece net v telefonu a tam je google translate! Takže jsem začal na telefonu vypisovat svoji situaci a překládat to všechno do japonštiny. Že potřebuju tu stříkačku na propláchnutí ucha a ne na dávku. Že mě nic akutně nebolí, ale že na to ucho prostě jenom neslyším. Paní lékarnice uměla velice málo anglicky (což jsem opravdu potřeboval, protože opačný překlad tak snadno nejde) a řekla mi, že zná ušního doktora, co je blízko. To není úplně to, co jsem hledal, ale je to řešení mého problému. Takže jsem zapnul mapu okolí a naznačil ji, ať mi ukáže, kam jít. Ona na to "čiotto mate" (please wait) a zapadla někam dozadu a někam telefonovala (asi tomu doktorovi).
Po čekání asi 10 minut, které mi připadalo jako věčnost se nakonec vrátila s malým pytlíkem a tam byly DVĚ různé stříkačky. Já jsem nevěřil vlastním očím, poprvé jsem si pořešil jak nikdo situaci, aniž bych uměl jediné slovo japonsky! Poděkoval jsem jí úklonem skoro k zemi a nepočítaně "domo arigato" (peníze za to žádné nechtěla) a vyrazil zpátky do ryokanu. Po cestě docela pařilo sluníčko, já furt na pravé ucho vůbec neslyšel, ale byl jsem v totálně "high" stavu, čeho jsem to vlastně dosáhnul. Ještě nejsem s uchem z lesa venku, ale na dobré cestě.
Sehnat tyto rare items není tady vůbec žádná sranda
Na pokoji jsem se ihned dal do operování, během 10 minut bylo všechno špatné pryč a já jsem opět slyšel stereo! Skvělý pocit a jelikož jsem minulou noc toho moc nenaspal (pořád jsem to zkoušel tunit těma vatovýma tyčinkama), tak jsem si normálně zchrupnul asi ve dvě odpoledne. Jeden ztracený den mě nezabije, dneska je úkol splněn. Ucho je od té doby trochu funky, ale přisuzuju to podráždění od těch tyčinek, podstatně je, že svůj úkol ucha plní.
Probudilo mě pípnutí mobilu od Ithil, přišla zpráva od Michala se žádosti GPS souřadnic našeho ubytka. Musel jsem vylézt ven před ryokan na ulici, protože telefon na naší mikrozahradě obehnané ze všech stran vyměníky klimatizace nechtěl locknout pozici. Poslal jsem koordináty a šel dál ležet protože mě docela rozbolela hlava. Zbytek ekipy dorazil asi za 30 minut, prej se jenom trošku ztratili po cestě zpátky, nic vážného. Ithil mi dala brufen, mě se po chvili udělalo lépe, takže jsem konečně mohl vyzkoušet nová sluchátka. A stereo.
Teď bych trochu odbočil a chtěl něco napsat o datové kartě, která se stále pořád dokola ukazuje jako naprostá spása všeho. Já ji původně vůbec nechtěl kvůli mapám, ale kvůli Ingressu. Taky jsem neplánoval kartu ale přenosný modem, který sdílí net přes wifi. Ten modem má všechno neomezené, ale stojí docela raketu - 9$ za den a na konci výletu ho musíte vrátit. Od kamarádky Lusi (díky !!), která byla s Jarníkem v Japonsku asi před měsícem jsem dostal tip na levnější alternativu. Jedná se o firmu eConnect, která nabízí datové SIM karty. Objednáváte a platíte normálně ještě před výletem kreditkou. Kartu si potom můžete vyzvednout na letišti (Narita nebo Kansai v Osace) nebo si ji nechat doručit na hotel. My jsme přistávali na letišti Haneda, takže jsem si kartu nechal doručit na první hostel a žádný problém, mailem mi přišlo potvrzení o doručení ještě ráno před odletem. Ke kartě potom máte instrukce normálně v angličtině, jak nastavit Androida nebo iNesmysl aby všechno harmonikovalo. Od té doby nevidím u ikonky mobilní sítě nic jiného než LTE což je teď horká novinka v ČR, tady už je tím pokryté úplně všechno. Ještě dodám, že karta stoji vždy 4000 JPY a máte na výběr 2 možnosti: neomezená rychlost, data omezená na 1GB nebo "neomezená" data (prakticky denní FUP 120MB) a omezená rychlost na 300/300 kbit/s. Já mám druhou možnost a ackoliv to obcás chvíli trvá, tak funguje všechno. Nejvíc používám google maps na hledání hostelů v japonských miniuličkách a ještě nikdy nás to nezklamalo. Většinou stačí zadat název hostelu latinkou a najde to. V nejhorším případě musíte zadat japonskou adresu, ale pak to najde určitě, a ta adresa je vždy v latince (aspoň na webu Hostelworldu). Platnost karty je vždy 30 dnů a až ta skončí, tak se ji prostě zbavite, nikomu nic vracet nemusíte.
Využití dat na začátku 7. dne
Zpátky v Kyotu už mi bylo lépe, tak jsme s Ithil vyrazili si zahrát na arkády. Já si opět užíval krásné stereo. Ten večer jsem se potom cítil opravdu plný energie, takže po návratu z arkád šla Ithil domů a já si chtěl dát krátký Ingress po Kjótu. To se trochu zvrtlo, protože si mě na mapě našel Xsoft a posílal mi potom info, kam jít, kde co rozbít a podobně. Nakonec jsem ten večer nachodil po městě asi 8km a rozstřílel nepočítaně zlých portálů. Spalo se pak celkem dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat