V Nippori jsem našel správně šipky na Keisei Line, naštestí na schodech bylo napsáno, že to není Sky Liner access. Minule jsme šli přesně po těchto schodech a vlak nakonec taky na letišti skončí. Je to ale lokální courák, který tam jede snad 90 minut. Zavelel jsem tedy k otočení a šli jsme už správnými schody. Tam jsem získal další zkušenost - snažil jsem se projít branou ven (logicky - nejdřív musíte vypadnout z JR prostoru, pak si koupit lístek a pak vstoupit do jiného prostoru). Brána mě ale nechtěla pustit ven, poprvé při tomto výletě (sakra, combo mi spadlo). Pán mi vysvětlil, že je nutné si koupit lístek na Sky Liner ještě před branou. Celý trik potom spočívá v tom, že do brány vložíte oba lístky (JR + Keisei Sky Liner) zároveň. Brána sežere JR lístek, vyplivne vám Keisei lístek a pustí vás. Je úplně jedno, v jakém pořadí (myšleno jestli bude nahoře JR nebo ne - vkládat musíte vždy zároveň) lístky vložíte - ono si to prostě nějak přebere. Další ukázka japonské efektivity v praxi.
Po chvíli čekání dorazil náš Sky Liner. Systém lístků má podobný jako shinkanseny - máte rezervované konkrétní místo v konkrétním vlaku. Celý ten vlak je takový baby-shinkansen :-), maximální rychlost jsem mu naměřil jenom 170 km/h. Ale je to expres, takže staví až na letišti - byli jsme tam v klidu za 45 minut. Určitě doporučuji, i když lístky za nás všechny stály skoro 10000 yenů.
Letiště Narita má dva terminály a je důležité být na správném. Z vyprávění přatel vím, že už s tím problémy byly. A shánět taxík a nasedat do letadla na last call se mi moc nechce. Takže v klidu mrkneme do letenky, že je to terminál JEDNA. I ve vlaku je na obrazovce info, které letecké společnosti létají odkud. Co jsem vypozoroval, tak z terminálu 2 létají relativně blízké lety do Thajska, Hong-Kongu a podobně. Terminál 1 jsou potom lety k nám do Evropy, do USA a podobně.
Po výstupu a nalezení odletové haly jsme si nejprve nechali zabalit zavazadla. Tato služba tam posledně nebyla, což nám dost vadilo. Teď není problém, každá z našich krosen za 1000 yenů. To jsem si začal všímat všude ikonek přeskrtnutého zapalovače, že se nesmí vozit ani v checked-in zavazadlech. Pokud pamatujete na jeden ze starších postů, jak jsem zkusil japonskou cigaretu - tak ty mám zabalené v krosně. A že bych se toho zapíku zbavoval, to si nepamatuji :-). Bohužel moje krosna už byla zamotaná, takže jsem nechtěl hnedka plašit a zatím jsem se to snažil pustit z hlavy. Dál následoval check-in, místa jsme si už včera vychytali na netu, takže žádné domlouvání míst se tentokrát nekonalo. Když slečna u checkinu ukázala na zakázané věci (mezi nimi samozřejmě jasná ikonka zapalovače) a ptala se, jestli něco takového nevezu, tak jsem se rozhodl nelhat. Řekl jsem prostě pravdu - nevím. Ona úplně v pohodě, že projedeme moji krosnu hned přes scanner a uvidí se. Šel jsem tedy se starším pánem na scanner (bylo mi fakt hloupé ho nechat ji celou dobu tahat, tak jsem ji většinu doby nesl, ale nakonec chtěl on sám :-)). Na scanneru chvíle napětí ... a prý všechno OK. Tak jsem jim tam zanechal krosnu svému osudu a šel zpátky za zbytkem. Stejně si myslím, že tam ten zapík je. Tyhle řádky píšu zrovna v letadle zpátky, takže doufám že se krosna nějak blbě nezmáčkla a zapík tam potichu nesyčí :-). Aby nebyl další díl Leteckých katastrof - Smrt zapalovačem :-).
Dál už byla moc příjemná japonská securita - když projedete rámem a nepípáte, tak vás nikdo nešacuje. A škoda, byla tam moc pěkná japonka :-). Asi by přiběhl nějaký chlap, aby to bylo gender-correct, ale možná mají v japonsku jiné zvyky. Ještě proběhnout imigračním (no problem) a jsme v terminálu. V duty free byl shop s kosmetikou, samozřejmě Estee Lauder nechyběla, takže jsem vzal pro maminku domů další dva krémy. Trochu jsem znejistěl, když se prodavačka ptala, jestli ještě někde přestupuju. Říkám že ano (ve Vídni) a ona mi dala dost chaoticky psaný text, že mi to může být při další securitě zabaveno. Chvíli jsem váhal, zda to koupit (oni se mi marně snažili něco vysvětlit), ale nakonec to risknu. Co mám zkušenosti z jiných letů, tak dokud jste při přestupu na stejném terminálu, tak se žádná securita nekoná (Miláno). Např. když jsme z minulého japonska přestupovali v Římě, tak bylo nutné přehazovat terminály a tam už securita byla. Ale i kdyby byla, tak to mám zabalené v tom stupidním zavíracím sáčku a mám od toho účtenku. Maximálně bude 18000 yenů v koši no, uvidí se.
Zbývalo už jenom nasednout do letadla a odletět. Sedím v oddělení plném Japonců, takže je tady fajn atmosféra. Austrian Airlines s kterými teď letíme mají docela vychytaný palubní systém - displeje jsou pěkně jemné, akorát ten můj nefunguje :-(. Ale nevadí, mám tu noviny, noťas a telefon. Navíc vedle každého displeje je USB jack - který dává sice mizerných 500 mA, ale dává. Let celkem v pohodě proběhl a ocitli jsme se ve Vídni.
Tam byla bohužel další securita, ale kosmetika měla 50ml, tak to nechali projít. Jenom hrozně důležitě mi vyhodili z báglu láhev s kolou, kterou jsem tam nechal. Let do prahy byl zpožděný asi o 10 minut kvůli počasí, ale přistál načas (jenom to před přistáním hrozně házelo). Na letišti už čekala máma a všechny nás rozvezla domů.
A to je asi konec, výlet byl opět naprosto epický a já už teď plánuju, kdy se tam vrátím. Díky všem, co to dočetli až sem.
Žádné komentáře:
Okomentovat