úterý 20. května 2014

Den desátý - Kyoto/Tokyo

Ráno jsem se probudil dřív, tak jsem vzal noťas do common roomu v hotelu a nahrál nějaké fotečky. Ono totiž na pokoji bylo SSID a heslo pro wifi, ale bylo tam doplněno, že v tomto pokoji není dobrý signál a je lepší si zajít do kuchyňky (= common room) pro stabilní připojení. Pak jsem se vrátil na pokoj zabalit si věci a byl čas vyrazit dál. Během včerejška jsme si s Ithil zabookovali hotel v Tokyu, takže se přesuneme tam. Kluci nám psali, že prozatím zůstavají v Kagoshimě. Ještě se checkoutnout na recepci a vyrazili jsme do města.

Busem jsme se přesunuli na hlavní nádraží a uložili krosny na stejné místo, jako posledně. Tento den v plánu nic specifického nebylo, takže jsme akorát vyjeli úplně na střechu Kyoto Station, udělali nějaké fotečky a potom se ještě přesunuli do Yodobashi Camery (obchoďák s elektrem) v Kyotu. Tam si Ithil jako vždy koupila nějaké kravinky. I já jsem si pořídil Bluetooth myšku k noťasu (můj netbook má uplně nejhorší touchpad na planetě). Spokojeni s našimi nákupy jsme se chtěli přesunout zpátky na Kawarimachi - na ... další nákupy a arkády.

Našel jsem nějaký podzemní vlak (tady rozdíl mezi tím a metrem prakticky neexistuje - oboje může jezdit nad i pod zemí) a vyrazili jsme. Brzy se ukázalo, že něco tady nehraje, zastávky neseděly oproti tomu co říkal Google. Ačkoliv jsme měli koupené lístky do další stanice, tak jsme na můj pokyn vystoupili s tím, že to na Kawarimachi kousek dojdeme. Tento den bylo opravdu nádherné počasí - na nebi ani mráček a teploty kolem třicítky. Přesouvali jsme se metodou "od stínu ke stínu", až jsme nakonec dorazili na místo.

Tam jsem nejprve splnil misi z domova - nakoupil nějakou kosmetiku pro maminku. Ithil ji našla hnedka. Ukázal jsem na ni obsluhující slečně, ta nám hned přinesla teplé ručníky na otření rukou a připravila zrcadlo na zkoušení. Po chvíli jsem ji vysvětlil, že se ti to chci prostě jenom koupit :-). Ona se zeptala, jestli "puresento?", tak říkám "hai" a ona nám to úplně luxusně zabalila. Snad do tří různých tašek a ovázala nádhernou mašlí. Ithil to má snad nafocené, bohužel v tomhle stavu by to zabíralo snad polovinu krosny, takže budeme muset komprimovat.

Po úspěšných nákupech jsme se ještě stavili na jídlo do tradiční sushi restaurace. Moc těžké to nebylo - měli english menu a obsluha uměla obstojně anglicky. Já jsem si objednal samozřejmě kaviár a nějaké nigiri z lososa. Ithil měla stejné nigiri a nějaké maki. Já měl docela žízeň, tak jsem si objednal něco, co vypadalo jako voda s citronem. Zezačátku bylo všechno OK, ale čím více jsem se blížil dnu, tím více začínal nápoj hořknout. Řikám Ithil, že asi je tam těch citronů opravdu hodně, že je to tak hořké. Ona souhlasila, ale potom mi to došlo. Ono to byl alkoholický nápoj :-). Název si nepamatuji, ale po zadání do googlu se moje domněnka potvrdila. Ale bylo to relativně slabé (v tom vedru venku - díkybohu).

Chtěli jsme si něco zahrát v hernách, ale všude bylo nehorázně narváno lidmi. Ono totiž byla neděle. To mě napadlo, že bych mohl konečně natočit nějaká pěkná videa. Ono se v hernách sice nikde nesmí fotografovat, ale potom, co jsem viděl nějakou turistku, která tam pobíhala s kamerou (!), jsem to přestal nějak řešit. Telefon se dá schovat do dlaně a můžete v klidu točit skrytou kameru.

Z heren v Kyotu mám tato videa:
Pachinko herna v Kjótu - http://youtu.be/5SgFzWxsDmc
Tour hernou v Kjótu - http://youtu.be/NU3LtIw0dBg

Po probíhání heren a nákupech už bylo cca 17 hodin a my jsme se shodli, že je na čase vyrazit směr Tokyo. Tentokrát jsem našel správné metro a po 10 minutách cesty jsme vylezli na Kyoto Station. Bohužel na druhé straně - nic známého jsme nepoznávali.

Tady bych chtěl přiblížit jednu věc. Pokud máte Androida a datakartu, tak se v Japonsku prakticky nemůžete ztratit. Stačí se nechat zaměřit, kouknout na mapu a jednat, že? To je pravda, s jedním velkým ALE. Když se nacházíte uvnitř, tak vám GPSka nepomůže (nemá signál). K tomu přidejte labyrinty chodeb, obchodů, schodů a eskalátorů. Prošpikujte to ještě nástupišti na vlak/metro/bus/taxi (alespoň pěti různých přepravních společností). Někde jsou turnikety, které projdete jenom s validním lístkem a ty vedou do tranzitní zóny. Občas je ale ona tranzitní zóna jedinou cestou, jak se dostat na druhou stranu nádraží (pokud ho nechete obcházet úplně venkem, což může trvat HODNĚ dlouho). To se zase vyplácí mít JR Rail Pass, protože vás pustí vždycky (ale už se jeden staffák trochu chichotal, když jsem při jednom svém osobním bloudění se od něj nechal pustit po 4. :-D). A to všechno se klidně může rozkládat 10 pater nad zemí a alespoň 2 pod ní. Google mapa při zoomnutí hodí alespoň náhled vnitřku stanic, ale nepřišel jsem na způsob, jak měnit zobrazované patro. A telefon moc dobře nemůže vědět, že jste zrovna v 5F tady. O zaměřování přes wifi vím, ale moc spolehlivé to není. Můžete se snažit použít alespoň kompas v telefonu, ale většinou ukazuje nesmysly (když je kolem hodně železa - skoro vždy). Už aby nějaký genius tuhle indoor navigaci nějak pořešil :-).

Takže po tomhle, se asi nebudete divit, že jsme naši storage s krosnami hledali dobrých 30 minut a naběhali přitom pěknou řádku metrů. Měl jsem na tom vinu já - našel jsem poznámku o čísle východu, kde máme krosny, ale byla asi ze stanice v Osace, ne tady :-). Nakonec se nám podařilo se přesunout na opačnou stranu nádraží a najít své krosničky. Já jsem potom skočil objednat lístky na vlak do Tokya. Trochu jsem měl obavy, aby byla volná místa (připomínám, že byla neděle a spousta lidí nejspíš jela domů). Nakonec bylo všechno OK, vlak jel cca za 15 minut, takže jsme šli čekat na nástupiště. Po cestě jsem ještě v jednom obchodě našel importovanou Plzničku - za 400 yenů jsem neodolal. Na nádraží v Kyotu a ve vlaku jsem natočil tato videa:

Tlačenka na nádraží v Kyotu - http://youtu.be/uLrhXdMGBSI
Nástupiště shinkansenů - http://youtu.be/1tAoqJtHIf8
Jízda vláčkem - http://youtu.be/A9H__BnzbFE

Ve vlaku jsem si po asi 15 minutách laborování spároval novou japonskou myšku s Linuxem ve svém notebooku a fungovala :-). Cesta do Tokya trvala asi 2,5 hodiny a Ithil různě pospávala.

Ocitli jsme se v Tokyu na hlavním nádraží. Tam jsme ještě potřebovali ještě najít nástupiště na lokálku Yamanote line do stanice Ueno (asi 4 zastávky). Byl to opět trochu chaos, ale jenom chvíli - když hledáte nástupiště (a ne krosny), tak je všechno opravdu luxusně značené. Po příjezdu na Ueno už to bylo 10 minut do našeho dočasného domova - Oak Hostelu. Check-in proběhl hladce (ještě jsem nezažil na HostelWorldu, že by ne) a my jsme byli na našem pokoji. Byl to pokoj zařízený v západním stylu s velmi tvrdou postelí. Ale měl svoji koupelnu, dobrý wifi signál (za ten večer jsem uploadnul cca 1,5GB věcí) a ledničku (na plzničku). Takže spokojenost. Šli jsme spát nějak normálně o půlnoci.

3 komentáře:

  1. Kytoto station je peklo! Minule jsem se tam během několika dní asi třikrát ztratili, tak jsme se jí tentokrát snažili vyhnout obloukem (a povedlo se, krom jednoho přestupu). A to jsme při tom bloudění tehdá ani nezvládli najít tu střechu, což mě trochu mrzí.
    Každopádně Tokyo je v tomhle nerovnatelné, tam už prostě vykoukáš barvu své linky a pak tam po šipkách vždycky dojdeš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nástupiště jsou imho dobře značené všude. Případně se stačí zeptat na gate když ukazuješ railpass. V Kyotu největší chaos vnášejí ty dva ohromné obchoďáky na obou stranách: JR Isetan a Porta. Ithil už je na slovo Porta alergická :-D.

      Vymazat
    2. No přímo u vlaků OK, ovšem my tam hledali takové obskurní věci jako automat na IC karty, vstup do metra, poštu a pak taky zpět místo, kde máme krosny. Všechno samozřejmě vždy na opačné straně celé velebudovy, průchod asoň jedním obchoďákem nebo podzemím na každé cestě.
      A stejně mi ty barvičky a všeobecně značení v Tokyu na jakékoliv stanici přijde o dost přehlednější než celá Kyoto Station. Ale možná jsem zaujatá... Zvlášť ty přestupy vlaky/metro, kdy se často jde tak kilák nějakýma cestičkama jsou super (Keiseiueno/Ueno FTW)
      A třeba s Tokyo main station nemám problém, ač je taky ohromná. Tam vždycky najdu v podzemí Character Street a vím, kde jsem :D

      Vymazat