středa 14. května 2014

Den čtvrtý - Kyoto

Dnes nastal čas přesunout se dále z Nagoji na naší epické cestě. Dalším geograficky nejbližším zajímavým místem je Kyoto, takže míříme tam. Z hotelu jsme se checkoutnuli na poslední chvíli před 10. hodinou ranní. Vylezli jsme ven a šli na metro. Já dostal chuť zkusit nějaké z japonských pivek, takže v nejbližším kombini (tuším FamilyMart) jsem si vzal jedno slabší a jedno silnější, obě značky Asahi. Při platbě u kasy nastala nějaká vyjímka z normálního procesu, prodavačka mi něco řekla, ale tomu jsem samozřejmě nerozuměl. Nakonec ukázala na touchscreen u kasy otočený směrem k mně a konečně mi to došlo. Kupuju si přece alkohol, který je tady regulován. Na obrazovce se to ptalo mezi jinými i anglicky, zdali mi už bylo 20 let a pod tím dva jasné buttony: YES (hai - はい) a NO (iie - いいえ). Další ukázka efektivity - proč bych měl hrabat pas a ona v něm dlouze zjišťovat, kolik mi to skutečně je. Místo toho se prostě zeptají takto, na kameře je to určitě někde nahrané a kdybych lhal, tak oni jsou z obliga.

Mimochodem, ony sekvence symbolů pro ano a ne se vyplatí znát, hodí se to i na ReflecBeatu. Tam totiž, přestože mám už od minula svojí kartičku, při každé hře nabízí tutorial. Takže je důležité v jednu chvíli říct odpovědět いいえ, jinak ztrácíte tak 3 minuty učením se hry, kterou už znáte. Zároveň jsou tato slova zapsána hiraganou, což je nejjednodušší level japonštiny, který se da naučit - je to v podstatě obyčejná sada přiřazení slabik nebo samohlásek k symbolům a slovo přečtete normálně zleva doprava, nic těžkého na tom není. Taky se to hodí u šinkanzenů - monitory v odjezdové hale vždycky cyklují mezi latinkovým a hiraganovým typem expresu, takže se dá dost snadno a jednoduše naučit pár slabik. Hi-ka-ri = ひかり, Sa-ku-ra = さくら, No-zo-mi = のぞみ. Kromě hiragany existuje jěště katakana, což jsou úplně stejné hlásky, jenom jsou zapsané pomocí jiných symbolů. Japonci používají hiraganu pro svoje nativní slova a katakanu pro slova přejatá z jiných jazyků (primárně z angličtiny) - tam si stačí to slovo foneticky přečíst a většinou vás hned trkne, o co se jedná. Až potud by to vypadalo, že se to dá s trochou snahy naučit a používat, že? Jenže je tady jeden opravdu velký háček. Schválně si zkuste už zmiňované slovo sakura hodit do translátoru. Ten vám nevyhodí onu hiraganovou verzi (pokud si to někde nevynutíte), ale jenom jeden znak - 桜. To je kanji, znamená to přesně to samo, co ony 3 hlásky hiragany, ale je to prostě zkomprimované v jednom znaku (a opravdu ne nějak deterministicky). Když ten znak nemáte ve své DB, tak máte smůlu. Moje DB na kanji obsahuje zatím spolehlivě uložený jediný znak: stop = 止. Ten se docela hodí, když už vás začne nudit hrát si s japonským záchodem a chcete onu čistící trysku prostě vypnout :-). Nebo se mi díky tomu podařilo zapnout na pokoji klimu, která měla ovládání kompletně v kanji. Deduktivní metodou jsem odvodil že button obsahující xxxxx/xxxx止 bude asi start/stop. A byl :-).

Takže když si to všechno shrneme, japonský text obsahuje všechny tyto 3 množiny znakú (hiragana, katakana, kanji) a je potřeba je znát všechny. Já se o tento jazyk zajímám řekněme z "uživatelského hlediska" a vím, že tenhle text budou možná čist lidé, co to hrotí víc, než já. Takže se za případné chyby omlouvám a klidně mi to hoďte do komentů, opravím to. A respektuju vaši snahu ovládnout chaos :-).

Zpátky k výletu - vrátili jsme se na nádraží a šli shánět lístky na vlak. Nechal jsem Wereho vyzvednout rezervační lístky, aby si taky potrénil skills a šli jsme čekat na vlak do waiting roomu. Tam jsme se trochu zasekli a dorazili na nástupiště dost pozdě. Místa jsme měli v car 15 a byli jsme u car 9. Já nechtěl riskovat, že nám vlak ujede, tak pokynul ať vlezeme dovnitř a projdem to vlakem. První dva vagony byly normální green cars (= první třida), ale další 3 normální vůbec nebyly. Byly plné školákú a školaček (ono Kyoto je častý cíl školních výletů), všichni zdravili, chtěli si plácnout high-five nebo něco podobného. Jakmilejsem jim začal odpovídat na jejich hello, tak se celý vagon rozezvučel jako dav na rockovém koncertě po odehraném songu :-). A takhle se to víceméně opakovalo 3x v každém vagonu znova. Vlak se mezitím rozjel, takže to tam s námi s krosnami na zádech házelo pěkně ze strany na stranu. Určitě z nás měli super atrakci ;-). Do Kyota to bylo něco přes 30 minut, já si snědl bento, co jsem si koupil na nádraží (byl tam pěkný flák kaviáru, ale i zbytek nebyl špatný - rýže s krevetami).

V Kyotu opět klasika, uschovat krosny do storage. S kluky jsme dali Inari temple, což jsou ony tunely z tori bran. Jelikož jsme tu už s Ithil byli, tak jsme prošli jenom krátký okruh a kluky nechali jít harcore 4km verzi až na vrchol hory. Tam jsem nebyl ani minule, ale nějak po tom netoužím - po včerejšku mám na "4km" trochu averzi ;-). Při čekání na kluky začalo trochu poprchávat, takže jsem si zalezl do místnosti na pití čaje (doufám), vytáhl noťasa a trochu zablogoval. V tu dobu už začalo celkem solidně pršet a kluci se vrátili, tak jsme sedli na vlak zpátky na Kyoto hlavní nádraží.

Na nádru jsme si koupili nějaké jídlo s sebou (protože všechny restaurace byly buď zazobané, nebo plné), vzali krosny a já začal řešit cestu do ryokanu, kde jsme ubytováni. Původní easy plán jet metrem a jít kousek pěšky už nebyl aktuální, protože venku byl solidní slejvák - než by jsme došli z metra, tak jsme mokří, jako psi. Google našel, že mnohem blíž jede bus - <rozsypaný čaj>5<rozsypaný čaj> ... takže jsem hledal prostě bus 5 a on tam skutečně byl. Měl jet 5 zastávek, ale já pro jistotu nechal zapnutou nav a kontroloval. Což se vyplatilo, protože už jsem za chvíli skoro křičel, že musíme ven. Až potom jsme zjistili, že ony zastávky jsou na znamení. Měli jsme sakra kliku, že na té naší zastávce někdo vystupoval, jinak by nás bus zavezl moc daleko. Vylezli jsme z busu (já schoval fone do batohu, protože on vodu nerad) a 80 metrů vzdálený ryokan celkem v pohodě našli.

Obsluha byla moc milá, vysvětlila nám všechna pravidla a odvedli náš do finální lokace, která byla opět vzdálená asi dalších 100 metrů. Po cestě nám ukázali veřejné koupele po cestě a konečně jsme dorazili na náš pokoj. To byl tradiční ryokan, jak má být. Spaní na tatami (matrace přímo na zemi), odsouvací dveře do mikrozahrady (velikost asi 2x2 m) a jako bonus, který jsme si vůbec neobjednali - privátní koupelna. Po rozbalení všech věcí jsem hnedka překecal kluky ať jdeme testnout tu lázeň. Ithil šla také, ale musela bohužel sólo, protože to byla jediná žena. Můžete si počíst u ní na http://roztomilosti.blogspot.cz .

O lázních jsem psal už v zápiscích z minulé cesty, ale byl tady jeden podstatný rozdíl. Všechny předchozí lázně, s kterými jsem měl zkušenost, byly vždy součástí ubytování - private. Tyto byly naprosto public. U vchodu si nejdříve schováte botky do skříněk zabezpečených opravdu důmyslným binárním kódem - dřevěné destičky, každá má vyřezannou jinak sekvenci šťerbin. Potom jdete podle pohlaví do šatny, kde si hodíte všechny věci do skřínky (ano, opravdu všechny). Dále následuje samotná hlavní místnost, kde jsou po stranách sprchy, kde se vsedě umyjete před vstupem do samotných koupelí. Těch tam bylo asi 6 různých, s různou teplotou vody (v jedné byla voda tak 20C pro ochlazení, zbytek byl většinou zatraceně horký). Koupele taky obsahovaly různé masážní trysky a bylo to super. Hodně velkého překvapení se mi dostalo, když jsem zkoušel jednu z dalších van a po vložení ruky na test mi ta začala opravdu hodně citelně brnět. Říkám si - asi měním teploty moc rychle a dostal jsem akorát varování od těla. Vlezl jsem si tedy jinam a pohoda, žádné brnění. 

Po cca 30 minutách testování všeho jsme měli dost a šli ven. Dál se tam nacházela ještě sauna, ale tu jsme vynechali. V místnosti se skříňkami je posezení a telka pro odpočinutí si. Tam mě opravdu zaujala jedna věc - Japonci nemají problém po této lázni během odpočinku si zapálit a dát pivko. Byly tam popelníčky a automaty na cigára i na pivo. Tam jsme pokecali s dvěma týpky: Švýcarem a Francouzem. Ti mi vysvětlili, že ono brnění, které jsem cítil v jedné z lázní nebylo způsobené teplotou. Oni tam maji v jedné z lázní normálně elektřinu :-). No, vyhledávat ji opravdu nebudu. 

Žádné komentáře:

Okomentovat