čtvrtek 11. května 2017

Den sedmý - Yakushima

Ráno bylo potřeba zase vstát v 5:00, abychom si stihli zabalit věci, check-outli se z hotelu a stihli vlak z Shin-Osaky v 6:25. Naše cesty se tady rozdělí - já s Deirem jedeme západně a pak jižně do Kagoshimy (definitivní konečná vlaků tímhle směrem, dál už nic není), Xsoft jede do Tokya. Setkáme se za nejspíš za 3 dny, kde a kdy přesně ještě nikdo nevíme. A to je přesně super na tom, si organizovat věci sám. Mít tady nějakého průvodce a držet se nějakého jejich plánu - to bych se asi unudil k smrti! Lístky na vlak jsme měli rezervované už dřív (pro jistotu).

Do Kagoshimy jsme dorazili přesně podle jízdního řádu v 10:44 a tramvají jsme se přesunuli do přístavu. Lístky na loď se podařilo Deirovi koupit dřív přes internet, ale byl to obrovský opruz. Stránka byla jenom v Japonštině a pořád nechtěla brát telefonní číslo, přestože zkoušel asi 4 různé tvary. Nakonec jsme zjistili, že ty číslice musejí být Kana číslice, ty vypadají prakticky stejně, ale kód toho znaku je jiný a neprocházela validace. Až se nám podařilo vyřešit tohle, tak už to bylo jednoduché a my jsme ušetřili cca 20% ceny za včasnou rezervaci.

V přístavu jsme pokecali s němcem a jeho přítelkyní, mě tam pak oslovili při nakupování v shopu dva češi. Trochu jsme pokecali o všem možném a pak byl čas nasedat na loď. Cesta lodí zabrala slabé dvě hodinky a byli jsme v Miyanouře. Mě se ulevilo, když se mi telefon přihlásil v pohodě do sítě, nikdy nevíte :-). Dál jsme se byli podívat do místního tourist centra. Náš plán je takový, že jeden den budeme jezdit půjčeným autem kolem ostrova a druhý den si dáme znova hiking (jako minulý rok). Když mi v tourist centru ukázali mapku ostrova, tak jsem pomalu začal přehodnocovat plány. Ono je na ostrově o tolik víc k vidění, než jenom ty hiking traily! Plus předpověď počasí nevypadá na další dva dny, co tu budeme, moc dobře.

Pak jsme šli mrknout na místní supermarket, tam jsem byl překvapen výběrem mořských potvor. Platíčka s nigiri, sashimi a jinými opravdu nejsou běžným úkazem v konbini ve městech. Doplnili jsme zásoby a skočili se najíst na posezeníčko u pláže. Jelikož tady je pořád dost dusno a vedro, tak si chtěl Deirh pořídit nějaké kraťasy, čili jsme nakoukli do obchodu se sportovním oblečením. Mají tu i půjčovnu outdoor vybavení a tiskárnu, kdy vám na tričko během 30 minut vyjedou cokoliv. Já jsem si za asi 2500 JPY koupil další triko ze savého materiálu, Deirh ty kraťasy.

Hnedka naproti je benzínka a půjčovna aut, kam jsme si zašli vyzvednout objednané auto. Japonec chtěl mezinárodní řidičák, bez toho nebyla řeč. Já ho nemám, ale Deirh si ho stihnul zařídit, takže řídit bude on. Zařizování asi na 15 minut a klíčky od auta byly naše. Auťák je Honda Fit, což je nějaká japonská verze Jazzu. Má všechno potřebné, automatickou převodovku a klimatizaci (!). Je to skoro jako z nějakého sci-fi, si najednou hodit baťohy do kufru a jezdit kolem. Na hostelu jsme si zařídili check-in, všechno v hostelu zůstalo jako při starém, což je super. Mají dost velké pokoje, každý má odsouvané dveře se síťkou proti hmyzu, vlastní kus balkonu a hodně věšáků na sušení prádla.

Holka na tourist infu nám dala několik tipů, co můžeme ještě dneska autem navštívit. Severozápadně odtud je prý hezká pláž, na opačné straně ostrova je pak onsen na pláži, který ale jde použít jenom kolem odlivu, což v našem případě bylo v 01:00. Nejdřív jsme jeli kouknout na tu pláž, asi 15km daleko.

Dá se říct jenom wow, nádherné místo a 0 lidí! Chvíli jsme zevlili okolo, voda nebyla úplně studená, takže netrvalo dlouho a už jsme se koupali. Neměli jsme akorát žádný ručník, ale to vůbec nevadilo. Na pláži jsme zevlili až do západu slunce, opravdu ohromné překvapení. Kousek odtud byl onsen, kde se nabízelo koupání, google po zadání do navigace hnedka nahlásil, že už bude mít zavřeno. Našli jsme další onsen někde v horách, ten by měl mít otevřeno do 21, takže v pohodě. Po dojetí na místo měl evidentně zavřeno a na cedulích byla otvíračka přelepená na 20 hodin. Nevadí, auto odpouští takové chyby a za 5 minut už jsme byli zpátky na hostelu.

Tam jsme si vyprali a Deirh zašel do common roomu vyzvídat, co s tím onsenem na pláži. Byl k tomu totiž plný měsíc a nabízelo se to. Místňáci od cesty ale teď v noci odrazovali, že je to hodina cesty (a pak hodina cesty zpátky) potmě, což je dost nuda. Přes den je to prý mnohem lepší a máte výhledy na moře. Takže jsme akorát zašli vedle do baru něco sníst, já si dal smažené krevety, Deirh kari, oboje výborné. Pak hostel a spát.

Žádné komentáře:

Okomentovat