pondělí 22. května 2017

Den osmnáctý - Tokyo (Rollercoaster, Bunkyo Civic Center, Zvěmi)

Ráno byl čas na check-out z hostelu v Asakuse. Včera jsem cestou z Odaiby booknul osvědčený Hotel Chuo v Osace. Až do konce výletu, aby bylo minimalizované SUPER otravné tahání a management kufrů. Takže jsme všechno zabalili a před 10. hodinou, což je hranice pro checkout jsme vrátili klíče a uložili si kufry do úschovy na recepci. Já dneska chci využít poslední den v Tokyu a dát znova ten rollercoaster z předvčerejška. Svůj křest už jsem zvládnul a chci to zažít ještě jednou (minimálně :-). Kluci se chtěli přidat, tak jedeme všichni.

Z hostelu je to slabých 10 minut na cílovou stanici a pak dalších 10 minut chůze do toho zábavního parku. Na displeji svítí čekačka 10 minut na ten coaster, paráda. Původně jsem plánoval koupit si balík 5 jízd za 2900 JPY, ale nakonec jsme se všichni rozhodli si koupit jednotlivou jízdu na 1030 JPY. Fronta uběhla rychle a až když jsme seděli pěkně přikurtováni ve vláčku jsem si začal říkat, proč to vůbec dělám :-). Ale je to jako droga a vidět ten sešup dolů po vytažení vláčku nahoru je prostě něco nezapomenutelného.

Bohužel po vylezení z dráhy se mi udělalo dost blbě. Ta dráha na to určitě měla částečně vliv, ale taky ten alkohol ze včerejška. A v noci jsem asi opět zanedbal pití. A taky bylo dneska hlášených 32 stupňů. Takže nic moc kombinace a bylo toho asi moc. Jako bonus se mi začalo extrémně hnusit Pocari Sweat pití, které jsem za poslední 3 dny pil skoro exkluzivně. Je to docela přeslazený humus. Takže jsem si v supermarketu koupil nějaký zelený čaj a šel se zavřít na záchod se s tím nějak vyrovnat. Klukům jsem psal, ať na mě nečekají a jedou si svůj program.

Po asi dvou hodinách utrpení ten zelený čaj zabral a tělo se zbavilo všeho zlého a sladkého. Po dalších 30 minutách už jsem byl úplně OK, takže jsem vyrazil mrknout na Bunkyo Civic Center. To je vysoký barák, který vypadá jako obrovský dávkovač na PEZy. Mám ho v plánu už od minulého výletu, protože má mít observatoř ve 35. patře, která je kompletně zadara. A skutečně, stačí vyjet výtahem nahoru :-). Byli tam celkem asi 3 lidi a okna sklopená pod úhlem cca 45 stupňů, takže focení šlo jedna radost. Taky jsem tam našel free WiFi, tak proč to rovnou neuploadnout na Facebook, že :-). Podle mapy jsem zjistil, že kluci jsou v Akihabaře, tak jsem se vydal za nimi.

Tenhle den jsem hodně používal telefon (hlavně při tom utrpení na záchodech moc nebylo co dělat), takže potřeboval doplnit šťávu dřív, než obvykle. V jedné věci musí být jasno - smartphone je tady pro mě naprostý základ všeho. Noční můra je, že přestane fungovat nebo se vybije. Dělám tady přes něj úplně všechno (od nejvíce důležitých věcí): Mapy (navigace), Hangouts (komunikace), Foťák, Facebook, Hotspot (na psaní blogu ve vlaku). Takže dostává skutečně zabrat a jedno nabití na den rozhodně nestačí. Proto s sebou mám úplně skvělou powerbanku, kterou jsem si tady koupil ve 2014. I když jsem nabíjel telefon 2x prakticky z 0 na 100, tak pořád hlásila 50% charge. Jenže telefon s připojenou powerbankou je opravdu nepraktický na nošení. Zjišťuju, že to má na mě až terapeutický efekt, když mám v kapse tohle kombo. Nechci, aby se foťák poškrábal o banku, takže chodím pěkně piánko pomalu. Při tom nabíjení se ještě zahřívá jak telefon, tak banka, takže máte v kapse pěkně horkou cihličku při 30 stupních venku :-).

Z Akihabary jsme společně vyrazili jižně k univerzitě Keio se sejít se Zvěmi. To je holka, která tady žije už delší dobu s japonským přítelem, učí právě na té univerzitě. Ukázala nám okolí univerzity, pak jsme jeli na Kyu-shiba-rikyu. Já tam sice byl už včera, ale to mi vůbec nevadilo. Kecali jsme snad 4 hodiny, pak jsme ještě zašli na rámen. Zazněla opět spousta pikantních detailů místního života od člověka pocházejícího od nás, chápající jejich bizarnost :-). Nás čekal ještě přesun do Osaky do našeho Hotelu Chuo, takže jsme se někdy před 18. rozloučili, abychom stíhali návrat do Asakusy pro kufry, pak přesun na Tokyo Station a vlakem do Shin-Osaky za nějaké 3 hodiny. Dojeli jsme na místo a rutinně se přesunuli na Hotel Chuo. Je mi fakt líto těch promrhaných peněz na minulých výletech, kdy jsme jezdili metrem. Je to sice přímý spoj ze Shin-Osaky, ale stojí peníze. JR jsou dva přestupy a delší cesta, ale zdarma :-). Na hotelu jsme ještě stihli onsen (tentokrát byl extra horký) a dokonce v něm potkali jednoho Čecha :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat