úterý 16. května 2017

Den jedenáctý - Kagoshima (akvárium), Kitakyushu

Ráno po probuzení bylo v našem pokoji docela nedýchatelno (kolem 6 ráno bylo okno totálně orosené). Nevýhoda tohodle pokoje je ta, že jeho okno směruje přímo do rušné křižovatky. Takže se úplně větrat v noci nedá, musí byt nutně zavřené. A klima vzduch akorát ochladí, nevymění ho. Takže jsme jeli v režimu Apollo 13 bez funkčních co2 filtrů :-). A taky jsem se ráno probudil totálně propocený, takže to bylo rovnou na sprchu. Deirh ještě spal, já mezitím dopsal nějaký ten textík sem. Prodloužení ubytka na tomhle místě není možné, takže jsme včera večer booknuli něco v Kitakyushu. Po check-outu mám já v plánu dát místní akvárium, Deirhovi se líbilo Meiji restoration museum. Kufry si necháme dole v úschově, každý si dáme svůj program a pak se tady sejdeme, velice jednoduché, když máme oba datakartu v telefonu.

Venku bylo tak 28C, opravdu vedro, takže jsem se vyhledáváním stínu přesunul do akvária. Na gaijin pass, který jsme si včera koupili jsem měl 300 JPY dolů, cena za lístek byla 1200 JPY. Akvárium oproti tomu v Osace bylo dost malé, ale mělo pro mě jeden trumf, od 11 začínala delfíní show. Měl jsem dost kliku. Nikdy jsem nic podobného naživo neviděl, takže jsem byl z toho nadšený. Delfíni synchronizovaně skákali, proplavávali kruhy a přeskakovali hrazdu vytvořenou z vodní trysky. Je otázka, jak se ta zvířata jinak mají a kde žijí, ale to pochopitelně ukázáno nebylo. Další živé demo bylo krmení elektrického úhoře. Nad akvárkem byla škála 0V - 600V, ve vodě dvě elektrody na měření potenciálu. Poslali mu tam nebohou rybku a ten ji za chvíli seškvařil, měřák vylétl na chvíli mimo rozsah, pěkné. V akvárku pak bylo několik dalších ukázek a velká nádrž, od Japonců bych ani nic méně nečekal.

Po akvárku jsme se dohodli s Deirem na čase srazu u hostelu. Mě začala docela bolet hlava (myslel jsem si, že z hladu), tak jsem skočil do místního mekáče na jeden double cheese. To nebyl dobrý nápadm protože teď mě kromě bolesti hlavy bylo i blbě. Dorazil jsem ve smluvený čas k hostelu a vyrazili jsme směr Kagoshima Chuo na vlak do Kokury. To už mi bylo opravdu zle, Deirh měl naštěstí s sebou igelitový pytlík, tak jsem ho použil na očekávaný efekt toho mekáče. To bylo v Japonsku pro mě poprvé. Pytle jsem se rychle zbavil do nějakého koše (combustible ?:) a šli jsme na tramvaj. Deirh našel vlak, který odjížděl dost brzo, a tramvaj nabírala zpoždění. To víte křižovatky a semafory. Na Kagoshima Chuo jsme dorazili s asi 4 minutami zbývajícími do odjezdu. Takže na nástupiště to byl sprint, ale zbyla nám ještě minuta času, na pohodu. Ve vlaku jsem cestou na hodinku usnul a konečně mě přestala bolet ta hlava. Když to analyzuji zpětně, tak to bylo asi tím pocením v noci, nedoplnil jsem pak dostatečně tekutiny.

Čekal nás ještě jeden přestup v Hakatě a za 15 minut odtamtud jsme dojeli do Kokury. Tady musím trochu upřesnit názvosloví - to město, do kterého jedeme se jmenuje Kitakyushu, ale vlaková stanice se jmenuje Kokura. Je to kvůli tomu, že několik menších měst se už rozrostlo natolik, že se spojily do jedné velké aglomerace, která se jmenuje Kitakyushu. Ale vlaková stanice se jmenuje vždy podle tradičního názvu - Kokura. Úplně stejná situace je Fukuoka (aglomerace) a Hakata (původní název města se stanicí). Jinak je Kokura známá jako původní cíl pro první atomovou bombu. Jenže bylo zataženo a proto byla odpálena nad záložním cílem - Hiroshimou.

V Kokuře nikdo z nás ještě nebyl, takže to bylo konečně něco skutečně nového. Hostel už měl otevřený check-in, takže jsme šli rovnou na místo. Měli jsme vybrané místo kousíček od station (cca 5 bloků) a po chvíli hledání jsme ho i našli. Cedule ale nebyla moc výrazná a hostel byl ve 4F a 5F jedné z budov. Na recepci ani noha, vedle info že máme volat telefonem, který ležel vedle. Tam jsme se dozvěděli, že tu zrovna nikdo není, že budou asi za hodinu. No zajímavé, ale nám to zase tak nevadilo. Podle instrukcí jsme si uložili kufry do common roomu a vyrazili prozkoumat město.

Nejdřive jsme zašli do místního hradu omrknout zahrady. Byly dost těžké k nalezení a po cestě jsme opět nakrmili několik koček :-). Po chvíli jsme našli i ty zahrady. Byly tradičně hezké, jako bonus šlo nakouknout i do ryokanu s nimi sousedícím. Cestou zpátky jsme šli přes jeden z obchoďáků a já si tam koupil nigiri večeří i s trochou kaviáru. Ihned jsem to spořádal na bus zastávce. Vrátili jsme se do hostelu a udělali check-in. Pokoj je trochu malý, bez tatami, ale privát a za dobrou cenu. Ještě jsme vyrazili na druhou dnešní atrakci.

Tou byl AruAru Town, obchoďák hned vedle station. Jenže tohle byl obchoďák narvaný anima a manga shopy, hernami a všemi věcmi otaku. Taková mala Akihabara. Prolézali jsme shopy a pak zapadli do herny. Tam jsem si chtěl zahrát chunithm, ale nechtělo to brát kartu ani kredity, dole červený nápis v kanji. Když jsem na to zkusil google translate (umí naživo rozpoznávat texty z kamery, skvělá věc, ale musíte mít data), tak to přeložil: "Today play has ended". Deirh vedle vesele pařil nějakou Final Fantasy hudební hru, takže jsem mu řekl, že jdu najít něco dalšího. Po opuštění shopu bylo všude podezřele prázdno, až jsem narazil na sekuriťáka, který pokynul k východu. Tak jsem ho následoval a Deirovi poslal zprávu, že se tady zavírá. Na dveřích jsem si potom všiml velice podivné otvíračky: 11-20. Dole hnedka vedle vchodu byl 7eleven, tak jsem si tam šel opatřit náplast - jeden z prstíků na noze se začal ozývat, asi nějaký puchýř. Boty jsem si pořád nové nekoupil, takže možná už melou z posledního. Podle hangoutů jsem viděl, že Deirh si zprávu pořád nepřečetl, bylo mi jasné, že je zasekaný u arkády. Takže jsem ho začal prozvánět přes Hangouts voice, aby šel taky ven. Nakonec se zadařilo.

Ve 20 se nám ještě spát jít nechtělo, tak jsme našli hernu a já si tam konečně zahrál ten Chunithm. Pak už to bylo akorát rozdělat postele a spát.

Žádné komentáře:

Okomentovat