sobota 30. dubna 2016

Den první - PRG -> AMS -> KIX, Osaka

Tak je to tu zase, čas dalšího výletu do Japonska nastal právě teď. Konfigurace lidí je opět jiná, jedu primárně s Xsoftem, protože oba chceme zkusit nějaké míň tuctové věci než zbytek výpravy. Xsoft jede popáté, já teprve potřetí :). Pro změnu jsme si také vybral jiné cílové letiště - Kansai International, což je dost mladé letiště (otevřeno tuším v 1994) na umělém ostrově kousek od Osaky. Dopravce je tentokrát KLM (ne, že bych měl nějaké special preference, ale vyšlo to nejlevněji) a přestup máme tedy v Amsterdamu. Cesta tam nebyla nic moc zajímavého, až na to, že let z Prahy měl snad 45 minut zpoždění, protože se nedostavili 4 pasažéři a museli jim vytahovat kufry z už naloženého letadla (Embraer 190 btw). Chudák kapitán, když už asi podesáté hlásil, že to bude dalších 10 minut se všem omlouval a tak. Nám to mohlo být jedno, protože na přestup jsme měli cca 4 hodiny.

V klidu jsem tedy dorazil na letiště Schipol, odkud odlétá let už do cílové destinace. První dojem byl "wow, to letiště je opravdu hodně velké". Trvalo snad 30 minut, než jsme se dostali ke gate, odkud budeme odlétat. Já jsem šel hledat zásuvky, aby bylo kde ty 3 hodiny zevlit s plnými baterkami. Nakonec jsem našel výborné místo, sedadla a pod nimi zásuvky - bomba. Hrál jsem nějaké hlouposti na mobilu, Xsoft taky a čas do boardingu rychle utekl. Já si chtěl před letem koupit nějaké čtení, ale v místní trafice bylo 99% věcí v holandštině. Jediná anglicky psaná věc byla - překvapení - časák celý o Boeingu 787.


Pohledem z okna na přistavené letadlo, kterým budeme letět, jsem si všiml charakteristických "okousaných" konců motorů, které má Boeing 787. Z Flightradaru jsem věděl, že tuhle linku létá buďto 777 (nuda, tím už snad každý letěl) nebo 787. Takže paráda, poletím poprvé v 787, což je hodně nové letadlo (první dodávka tuším 2012). Uvnitř je kabina hodně podobná 777, ale všechno je modernější. Např. okna nemají klasické zatahování, ale funguje to přes tekuté krystaly, takže se dá krásně plynule ztlumovat. Taky je jsou potom schopni centrálně zatáhnout všude, když se jede "noční režim", abyste si rychleji zvykli na časový posun. Zábavní systém je opravdu super, velké dotykové obrazovky s opravdu velkým výběrem filmů (měli např. nové Star Wars, Marťana i posledního Bonda - na toho jsem se kouknul, pěkné). Akorát se omlouvali, že systém má nějaké potíže, že to musejí celé restartnout :). Tenhle osvědčený IT postup skutečně zabral a od té doby bez problému. Letušky v pohodě, jídlo dobré, před sebou napájené USB a dole je dokonce 220V zásuvka.

Nikdo moc nespí, všichni na něco čučí z bohaté nabídky KLM

Tyhle řádky píšu ještě stále na palubě, zbývají stále ještě 4 hodiny cesty, právě se nacházíme někde nad Ulanbátarem. Jelikož v letadle nikdy nemůžu spát, tak zabíjím čas kombinací filmů, starých dos her a audioknih. Nakonec jsme bezpečně dorazili na Kansai International, v 8:30 místního času (podle evropských hodin jsem v tu dobu měl 01:30). Na imigračním byla menší fronta, ale nic hrozného, naše kufry byly také bezpečně doručeny. Zbývalo na letišti skočit na místní poštu a vyzvednout si datové SIMky (bez tohodle už si výlet do jpn neumím představit, velice užitečná věc - především kvůli mapám). Já jsem žádné problémy nečekal, ale můj telefon byl jiného názoru a nechtěl se absolutně k datům připojit. Což mi přišlo velice divné, když jsem tady byl naposledy, tak to po prvním nastavení fungovalo naprosto bezproblémově celou dobu. Nakonec mi pomohlo zakázat LTE a připojovat se jenom k 3G síti, proč mi předtím fungovalo LTE permanentně, je mi záhadou. Ale data už spolehlivě jedou, což se jako jediné počítá.

Z letiště jsme dojeli vlakem až do stanice, která je kousíček od našeho prvního ubytka, hotelu Chuo. Legrace je, že ten hotel se nachází doslova přes ulici od hotelu Toyo, který byl opravdu nejhorší hotel v našem prvním výletě :). Ono ta Osaka není nakonec až tak velká, se zdá. V hotelu jsme nechali akorát krosny, protože checkin je až od 15:00 a my jsme tam byli nékdy v 10. Další plán bylo podívat se na Abeno Harukas, což je vysoká budova opět v docházkové vzdálenosti od hotelu - prý je tam dobrý výhled na město a nic to nestojí, tak proč ne.


Ona observatoř byla překvapením, ono to je celá minizahrada, udělaná v 16. patře.


Výhledy na město za to myslím taky stály.



Jenom je škoda, že se nedalo koukat směrem do Osackého zálivu, to by možná šlo vidět i to letiště, na které jsme před chvílí přiletěli :). Dál jsme se stavili na Nambě, kde máme osvědčenou Taito Station hernu. Já jsem si opět osahal všechny ReflecBeaty, JuBeaty a jiné hudební hry, které mám tak rád. Jenže to už na mě začla docela drsně dopadat únava, protože jak jsem říkal, v letadle jsem prakticky oka nezamhouřil (možná tak na půl hodiny). Tělo mělo v tu dobu 5 ráno a přitom jsem už byl prakticky 24 hodin vzhůru. Chtěl jsem se jít co nejdřiv jít checknout na hotel a trochu se prospat, ale nakonec mě Xsoft překecal. Ono je to tak i lepší, prostě tělo donutit jít spát až doopravdy večer podle místního času a ne např. v 16 odpoledne - potom se rychleji vyrovnáte s posunem. Nakonec jsme se tedy vrátili po drobném obědě do herny a zevlili tam snad někdy do půl sedmé. Nakonec jsem si i zahrál klasiku klasik - staré DDRko které hrajete nohama a tudíž i celým tělem. Už je to tak 3 roky, co jsem naposledy stál na padu a bylo to super. Zahráli jsme si tedy 3 lehčí songy (protože nechci pak být zpocený a udýchaný). Byla to fajn nostalgie a člověk to doopravdy už nemůže zapomenout, jak hrát.

Západ slunce u ohromého cykloparkoviště u hotelu

Ve FamilyMartu jsem si ještě koupil dnešní večeři - samozřejmě instantní UFO nudle, které jsou chutné, levné a rychlé :-). V hostelu jsme se dozvěděli, že je vybaven i tradiční japonskou horkou lázní, což je cca za 500 kč za noc (privát) úplně skvělý deal a už chápu, proč má na HostelWorldu tak dobré reference. Horká lázeň byla opravdu něco, co jsem po tak dlouhém dni potřeboval a jistota velmi klidného a dlouhého spánku :-). Tyhle řádky píšu na svém pokoji, kdyz to ještě douploadnu a mizím spát. Zítřek bude urcitě stejně epický. Ještě přihodím foto aktuálního pokojíku.


A výhledu z okna:


Life is good when visiting Japan.

6 komentářů:

  1. Toyo je Hotel u Boba? tam bych snad z nostalgie i šla. Jinak simku mám taky, ale zatim se mi jí nepovedlo rozchodit. doufám, že zítra se zadaří.

    OdpovědětVymazat
  2. Nene, Toyo je ten hotel, jak jsme prijeli pozde v noci na prvnim tripu s Xsoftem a pomahala nam ho najit zenska, co vencila psa. A na ty zastavce (Dobutsen-mae jsme tocili video, jak kupovat listky).

    OdpovědětVymazat
  3. doufam ze vas EMB190 dvezla bezpecne taky vyrabime :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Emb je v klidu, litam tim pravidelne do/z PL. Popravde mam trochu bobky spis z B787, videl jsem na youtube nejaky dokument co delali nezavisly novinari a byvali lidi z boeingu. Ze to prej docela smelej tu vyrobu, oproti starsim typum. Ale letadlo je to sakra dobry, jenom aby se nerozpadlo :).

      Vymazat